7 C 310/2022-40 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném žalobou uplatněnou u soudu dne 18. 8. 2022, zaplacení žalované částky z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému v prostředku hromadné dopravy provozovaném právním předchůdcem žalobce. V žalobě uvedl, že žalovaný použil k přepravě dne 1. 10. 2020 prostředek MHD provozovaný [právnická osoba], přičemž u sebe neměl platnou jízdenku, což doložil příslušným zápisem o přepravní kontrole. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit tomuto dopravnímu podniku jízdné a stanovenou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek tohoto dopravce ve výši 1.520 Kč. Protože žalovaný doposud dlužnou částku nezaplatil, ačkoliv k tomu byl vyzýván, domáhal se žalobce, na něhož pohledávka [právnická osoba], smluvně přešla, úhrady celé dlužné částky včetně zákonných úroků z prodlení jdoucího ode dne následujícího po dni splatnosti předmětné pohledávky do zaplacení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k nařízenému jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. 22/07204 ze dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný cestoval prostředkem hromadné přepravy [právnická osoba], a zde byl kontrolován pracovníkem tohoto dopravce. Při kontrole se žalovaný neprokázal řádně označenou jízdenkou. Ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 28. 7. 2021 vyplývá, že předmětná pohledávka [právnická osoba] byla postoupena na žalobce. Z provedených důkazů má soud za to, že žaloba je důvodná. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný použil k přepravě prostředek MHD provozovaný výše uvedeným dopravním podnikem bez platné jízdenky, což bylo prokázáno příslušným zápisem o provedené přepravní kontrole. Dopravci tak vznikl nárok na zaplacení jízdného i přirážky k jízdnému dle platného nařízení a smluvních přepravních podmínek, tedy ve výši žalované částky. A protože v řízení bylo prokázáno, že tato pohledávka za žalovaným ve smyslu § 1879 občanského zákoníku platně přešla na žalobce, uložil soud nyní žalovanému povinnost celou dlužnou částku zaplatit právě žalobci. Dle § 1880 přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující zákonné úroky z prodlení, neboť i na ně vznikl právnímu předchůdci žalobce, a posléze žalobci, nárok, a to dle § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný se totiž tím, že svůj peněžitý dluh neuhradil ve lhůtě splatnosti, dostal do prodlení, a je tudíž povinen platit věřiteli úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení tedy odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, má tedy nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti žalované, který v tomto řízení úspěšný nebyl (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 400 Kč, dále odměnou advokáta ve výši 3 x 200 Kč určenou dle § 14b/1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (AT) a částkou 3 x 100 Kč jako paušální náhradou režijních výdajů advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b/5 AT Celkem tedy 1 300 Kč.