9 C 119/2021-62 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně doručila soudu dne 1. 6. 2021 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení 44 775 Kč s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný u žalobkyně nakupoval zboží pro svoji pro svoji podnikatelskou činnost. Dne 30. 10. 2020 odebral žalovaný zboží dle vlastního výběru a následně mu byl vystaven daňový doklad č. 3-02-20-00210 na částku 47 275 Kč se splatností dne 13. 11. 2020. Na tento daňový doklad po četných upomínkách zaplatil dne 15. 2. 2021 částku 500 Kč a dne 24. 2. 2021 částku 2 000 Kč, celkem tedy uhradil žalovaný pouze částku 2 500 Kč. Zbývající částku 44 775 Kč neuhradil. Dne 27. 4. 2021 mu právní zástupkyně žalobce zaslala předžalobní výzvu, kterou žalovaný nepřevzal a dlužná částka zůstala do dnešního dne neuhrazena. Žalobkyně zároveň požadovala úhradu zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z žalované částky od 14. 11. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný uplatňovaný nárok neuznal, a to včetně příslušenství. Žalovaný s žalobkyní jednal, avšak bez dalšího, aniž by reagovala na jeho sms zprávu podala žalobu. Žalovaný odebíral náhradní díly od žalobkyně, avšak z důvodu nevhodného chování zaměstnance žalobkyně k žalovanému následně žalovaný od žalobkyně přestal zboží odebírat a přešel k jinému dodavateli. Žalovaný též neobdržel předžalobní výzvu od žalobkyně. 3. Na základě návrhu žalobkyně ze dne 14. 7. 2021 rozhodl okresní soud usnesením ze dne 29. 7. 2021 pod č.j. 9 C 119/2021-40 tak, že řízení bylo co do částky zastaveno. Na základě odvolání žalovaného proti tomuto rozhodnutí následně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové dne 14. 10. 2021 pod čj. 47 Co 186/2021-46 tak, že rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Nadále bylo vedeno řízení co do částky 42 775 Kč s příslušenstvím. 4. Z faktury č. 3-02-20-00210 soud zjistil, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu na částku 47 275 Kč se splatností dne 13. 11. 2020, a to za specifikované odebrané zboží. 5. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 4. 2021 se podává, že žalobkyně ještě před podáním žaloby urgovala žalovaného o zaplacení tohoto dluhu. Z podacího listu soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně odeslala předžalobní výzvu žalovanému dne 28. 4. 2021, avšak ta nebyla žalovaným vyzvednuta. 6. Z příjmového pokladního dokladu č. 3-18-21-00099 soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného obdržela dne 13. 9. 2021 částku 42 775 Kč. 7. Z příjmového pokladního dokladu č. 3-18-21-00024 soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného obdržela dne 8. 3. 2021 částku 2 000 Kč. 8. Z příjmového pokladního dokladu č. 3-18-21-00021 soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného obdržela den 24. 2. 2021 částku 2 000 Kč. 9. Z příjmového pokladního dokladu č. 3-18-21-00017 soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného obdržela dne 15. 2. 2021 částku 500 Kč. 10. Podle § 96 odst. l, 2 o.s.ř. navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení v rozsahu jeho zpětvzetí zastaví. 11. Protože žalobkyně vzala svůj návrh zčásti zpět, a to proto, že žalovaná částka jí byla po podání žaloby uhrazena, postupoval soud dle citovaného ustanovení a v rozsahu zpětvzetí rozhodl o zastavení řízení (výrok I). 12. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalovaný odebral od žalobkyně specifikované zboží a za tento odběr byla žalovanému vystavena faktura. Žalovaný po částečných úhradách dne 15. 2. 2021, 24. 2. 2021, 8. 3. 2021 a dne 13. 9. 2021 uhradil žalobkyni celou dlužnou částku na jistině pohledávky. Úhrada částky 42 775 Kč nastala až dne 13. 9. 2021, a tedy po podání žaloby dne 1. 6. 2021. Protože žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, dostal se do prodlení, a žalobkyně tak má rovněž právo požadovat ve smyslu § 1970 o. z. úroky z prodlení, určené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se důvodně domáhala zaplacení částky 2 939,17 Kč představující kapitalizované příslušenství pohledávky, tedy zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 775 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení dne 13. 9. 2021. Proto soud žalobě v této části vyhověl (výrok II). 13. Žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná, má tedy nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti žalovanému, který v tomto řízení úspěšný nebyl (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 9. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015, usnesení ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013) se podává, že rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. 14. Z předložených důkazů vyplývá, že žalobce podal žalobu důvodně, neboť nebyla pohledávka zcela zaplacena. Navíc jak uvádí výše zmíněná judikatura Nejvyššího soudu, rozhodující je v daném případě pouze procesní hledisko, tedy ta skutečnost, že žalobcův nárok vymezený v žalobě byl zcela uspokojen. 15. Žalobkyně žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění, a tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16 709 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 239 Kč, odměny za právní zastoupení za 3,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka v poloviční sazbě, podání žaloby, vyjádření žalobkyně s částečným zpětvzetím žaloby dne 14. 7. 2021), a to z tarifní hodnoty 44 475Kč, jež činí 2 900 Kč za jeden úkon právní služby. Dále odměna za právní zastoupení za jeden úkon právní služby představující vyjádření žalobkyně se zpětvzetím žaloby ze dne 16. 11. 2021 vycházející z tarifní hodnoty 42 775 Kč, a tedy částka 2 820 Kč za tento jeden úkon právní služby. Dále náhrady hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 1 500 Kč (5x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. DPH nebylo účtováno a ani bylo soudu doloženo, že by právní zástupkyně žalobkyně byla plátcem daně.