10 C 11/2023-49 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 25 232,27 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), uzavřel dne 25. 11. 2019 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 29 772,15 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 25. 6. 2022. Žalovaný ale úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil a po započtení dílčích plateb nadále dlužil z uvedeného titulu částku 25 232,27 Kč nejpozději splatnou dne 25. 6. 2022. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, a proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení celé dlužné částky a nadto po něm požadoval i úhradu zákonných úroků z prodlení jdoucích z žalované částky od 26. 6. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný (bez omluvy) a žalobce (s omluvou) se nedostavili k soudnímu jednání, ačkoliv byli k němu řádně a včas předvoláni, aniž by požádali z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.). 4. Z písemného znění smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde označeny [právnická osoba] (Věřitel) a žalovaný (Klient). Věřitel byl dle smlouvy povinen poskytnout Klientovi úvěr až do sjednaného úvěrového limitu v maximální výši 80 000 Kč s tím, že konkrétní výše limitu může být nižší a je vyhodnocována na základě jednotlivých žádostí Klienta o úvěr. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 10,45 % měsíčně. Klient se zavázal úvěr a úroky z úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru s úrokem nebo částkou 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Dále byl věřitel oprávněn, v případě prodlení Klienta se splacením jakékoliv částky, po Klientovi žádat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je Klient v prodlení. Věřitel byl rovněž oprávněn dle smlouvy prohlásit úvěr za okamžitě splatný s účinností ke dni doručení oznámení o okamžité splatnosti mimo jiné i v případě, že se Klient dostane do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek. Smlouva však neobsahuje podpisy žádné ze smluvních stran, ani jiný jejich nezaměnitelný identifikátor. Byla však předložena kopie občanského průkazu žalovaného společně s jeho fotografií. 5. Z dílčího výstupu„ Loan application info“ bylo zjištěno, že žalovaný dne 16. 11. 2021 požádal o vyplacení částky 5 000 Kč, jež mu měla být vyplacena téhož dne prostřednictvím internetové platební brány The pay. Jako datum splatnosti je zde uvedeno datum 16. 12. 2021. Žádost není žalovaným nijak podepsána. 6. Z celkového výpisu provedených transakcí bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal od právního předchůdce žalobce dne 25. 11. 2019 částku 20 000 Kč, dne 2. 10. 2020 částku 11 046,92 Kč a dne 16. 11. 2021 částku 5 000 Kč. V období od 20. 12. 2019 do 28. 6. 2022 prováděl postupné úhrady, přičemž v souhrnu uhradil právnímu předchůdci žalobce 78 337,17 Kč. 7. Z„ Platební informace“ od společnosti [právnická osoba] adresované žalovanému bez datování bylo zjištěno, že aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti činí 13 332,38 Kč, skládající se z neuhrazené částky z minulého období ve výši 9 539,88 Kč a z aktuální povinné minimální měsíční splátky k datu splatnosti ve výši 3 792,50 Kč, aktuální celková dlužná částka k datu splatnosti činí 34 477,31 Kč. Jako datum splatnosti zde bylo uvedeno datum 25. 6. 2022. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] a ze seznamu postupovaných pohledávek soud dále zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na žalobce, což bylo žalobci oznámeno přípisem ze dne 16. 7. 2022. Současně byl žalovaný tímto přípisem vyzván k úhradě částky 29 772,15 Kč. Téhož dne byla žalovanému zaslána i tzv. předžalobní výzva, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 39 210,15 Kč s tím, že tato částka se dle výzvy skládala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 29 772,15 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 9 438 Kč. Žalovaný byl ve výzvě upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 9. Ze zprávy [název banky] bylo zjištěno, že majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] byl v celém období od 25. 11. 2019 do 25. 6. 2022 žalovaný. Pod VS 4297116, což je variabilní symbol, pod kterým měl dle tvrzení žalobce původní věřitel identifikovat platby úvěru, nebyla na daný účet připsána žádná platba, nebyla zjištěna ani žádná platba od společnosti [právnická osoba] Pod variabilním symbolem 4548186, což je variabilní symbol uvedený v platební informaci, byla v rozhodném období provedena ze strany žalovaného celá řada plateb. 10. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, a to i přesto, že žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně uzavření úvěrové smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučení dle § 118a odst. 3 nemohl soud žalobci (ani jeho právnímu zástupci) udělit, neboť tento se z jednání soudu omluvil (nikoliv z důležitého důvodu a nežádal o odročení jednání) a neúčastnil se ho. Žalobce zastoupený právním zástupcem se tak dobrovolně připravil o možnost tohoto poučení. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které žalovaný vyčerpal od uvedené společnosti celkem částku 36 046,92 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uhradil uvedené společnosti celkem částku 78 337,17 Kč. Současně ovšem nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy byla jakkoliv zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobce nepředložil žádný důkaz, že k tomuto zkoumání došlo. Obecná tvrzení žalobce, že byla provedena lustrace v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI má soud za neprokázaná. Souhlas žalovaného ve smlouvě s provedením těchto lustrací nepostačuje, neboť nedokládá, že k lustracím skutečně došlo. Smlouva navíc ani nebyla žalovaným podepsána. Rovněž nepostačí tvrzení, že v případě pochybností o schopnosti splatit úvěr měl sám žalovaný kontaktovat původního věřitele, to soud považuje za obcházení povinností věřitele plynoucích ze zákona o spotřebitelském úvěru. Obecný popis původním věřitelem uplatňovaného algoritmu výpočtu mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr pak bez konkrétních vstupních informací (zjištěných příjmů a výdajů žalovaného) rovněž jako důkaz prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepostačí. Dále bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalobcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky vůči žalovanému, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru, tedy částku 36 046,92 Kč ve smyslu § 2991 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ovš