10 C 297/2023-49 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 29 298,26 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), uzavřel dne 18. 5. 2021 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 29 298,26 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 18. 4. 2023. Žalovaná ale úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce, a proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalované zaplacení celé dlužné částky a nadto po ní požadoval i úhradu zákonných úroků z prodlení jdoucích z žalované částky od 19. 4. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná (bez omluvy) a žalobce (s omluvou) se nedostavili k soudnímu jednání, ačkoliv byli k němu řádně a včas předvoláni, aniž by požádali z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.). 4. Z písemného znění smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 5. 2021 spolu se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a obchodními podmínkami soud zjistil, že jako smluvní strany jsou ve smlouvě označeny [právnická osoba] (Věřitel) a žalovaná (Klient). Věřitel byl dle smlouvy povinen poskytnout Klientovi úvěr až do sjednaného úvěrového limitu v maximální výši 80 000 Kč s tím, že konkrétní výše limitu může být nižší a je vyhodnocována na základě jednotlivých žádostí Klienta o úvěr. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 10,50 % měsíčně. Klient se zavázal úvěr a úroky z úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru s úrokem nebo částkou 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Dále byl Věřitel oprávněn, v případě prodlení Klienta se splacením jakékoliv částky, po Klientovi žádat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je Klient v prodlení. Věřitel byl rovněž oprávněn dle smlouvy prohlásit úvěr za okamžitě splatný s účinností ke dni doručení oznámení o okamžité splatnosti mimo jiné i v případě, že se Klient dostane do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek. Smlouva však neobsahuje podpisy žádné ze smluvních stran, ani jiný jejich nezaměnitelný identifikátor. Byla však předložena kopie občanského průkazu žalované společně s její fotografií. 5. Z dílčího výstupu„ Loan application info“ bylo zjištěno, že žalovaná dne 14. 1. 2023 požádala o vyplacení částky 2 000 Kč, jež jí měla být vyplacena dne 16. 1. 2023. Jako datum splatnosti je zde uvedeno datum 15. 2. 2023. Žádost není žalovanou nijak podepsána. 6. Z celkového výpisu provedených transakcí bylo zjištěno, že žalovaná postupně vyčerpala v období od 18. 5. 2021 do 16. 1. 2023 od právního předchůdce žalobce částku 76 300 Kč. V období od 6. 11. 2021 do 28. 2. 2023 žalovaná prováděla postupné úhrady, přičemž v souhrnu uhradila právnímu předchůdci žalobce částku 92 861,20 Kč. 7. Z„ Platební informace“ od společnosti [právnická osoba] adresované žalované bez datování bylo zjištěno, že zůstatek po poslední platbě 28. 2. 2023 činil 25 327,20 Kč, 25. 3. 2023 byla účtována náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, dne 18. 4. 2023 úroky za období čerpání 3 721,06 Kč. Celková dlužná částka k datu splatnosti činila 29 298,26 Kč, neuhrazené částky z minulého období 6 434,19 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti 3 222,81 Kč. Aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti 9 657 Kč. Jako datum splatnosti zde bylo uvedeno datum 18. 4. 2023. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] a ze seznamu postupovaných pohledávek soud dále zjistil, že pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 11. 5. 2023. Současně byla žalovaná tímto přípisem vyzvána k úhradě částky 29 298,26 Kč. Téhož dne byla žalované zaslána i tzv. předžalobní výzva, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 38 736,26 Kč s tím, že tato částka se dle výzvy skládala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 29 298,26 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 9 438 Kč. Žalovaná byla ve výzvě upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 9. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] byla od 18. 5. 2021 do zrušení účtu žalovaná. 10. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, a to i přesto, že žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně uzavření úvěrové smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti žalované. Poučení dle § 118a odst. 3 nemohl soud žalobci (ani jeho právnímu zástupci) udělit, neboť tento se z jednání soudu omluvil (nikoliv z důležitého důvodu a nežádal o odročení jednání) a neúčastnil se ho. Žalobce zastoupený právním zástupcem se tak dobrovolně připravil o možnost tohoto poučení. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které žalovaná vyčerpala od uvedené společnosti celkem částku 76 300 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná uhradila uvedené společnosti celkem částku 92 861,20 Kč. Současně ovšem nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy byla jakkoliv zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobce nepředložil žádný důkaz, že k tomuto zkoumání došlo. Obecná tvrzení žalobce, že byla provedena lustrace v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI má soud za neprokázaná. Souhlas žalované ve smlouvě s provedením těchto lustrací nepostačuje, neboť nedokládá, že k lustracím skutečně došlo. Rovněž nepostačí tvrzení, že v případě pochybností o schopnosti splatit úvěr měla sama žalovaná kontaktovat původního věřitele, to soud považuje za obcházení povinností věřitele plynoucích ze zákona o spotřebitelském úvěru. Obecný popis původním věřitelem uplatňovaného algoritmu výpočtu mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr pak bez konkrétních vstupních informací (zjištěných příjmů a výdajů žalované) rovněž jako důkaz prozkoumání úvěruschopnosti žalované nepostačí. Dále bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] (později [právnická osoba]) a žalobcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky vůči žalované, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto žalované vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru, tedy částku 76 300 Kč ve smyslu § 2991 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ovšem již uhradila právnímu předchůdci žalobce z uvedeného titulu částku 92 861,20 Kč. Proto uplatněný nárok žalobce, jakožto právního nástupce původního věřitele, soud považuje za nedůvodný, a žalobu zcela zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten