13 C 110/2023-25 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 35 037,14 Kč s úrokem v částce 2 147,02 Kč, s úrokem z prodlení v částce 12,65 Kč, s úrokem ve výši 14,4 % ročně z částky 35 037,14 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 35 037,14 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Tvrdil, že jeho právní předchůdkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 20. 1. 2019 smlouvu o úvěru, tzv. Expres půjčka [číslo] na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí pravidelnými měsíčními splátkami a současně jí zaplatí i úroky při sjednané úrokové sazbě 14,4 % ročně a poplatky dle ceníku banky. Konkrétně mezi smluvními stranami bylo ujednáno 72 měsíčních anuitních splátek po 832,82 Kč počínaje dnem 18. 2. 2019. Banka uvedenou částku převedla na účet žalovaného dne 20. 1. 2019. Žalovaný se ale posléze dostával s úhradou splátek do prodlení. Proto právní předchůdkyně žalobce využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr prohlásila za okamžitě splatný, a to ke dni 21. 7. 2020 Ani poté žalovaný svůj dluh nevyrovnal. Nadále tak dlužil na jistině úvěru částku 35 037,14 Kč, na smluvním úroku ke dni splatnosti 2 147,02 Kč, na úroku z prodlení ke dni 16. 9. 2021 ve výši 12,65 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, smlouvou ze dne 16. 9. 2021, a proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení celé žalované částky a nadto po něm žádal i úhradu smluvního úroku ve výši 14,4 % ročně a úhradu zákonného úroku z prodlení oboje jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 17. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 20. 1. 2019 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] (dále jen banka), smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ Expres půjčka“, ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané bance vrátit a zaplatit úroky ve výši 14,4 % ročně, jakož i poplatky dle smlouvy a sazebníku banky. Konkrétně tak měl uhradit 72 měsíčních anuitních splátek po 832,82 Kč Poslední splátka přitom měla činit 758,33 Kč. První splátka byla splatná dne 18. 2. 2019. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky byla banka oprávněna prohlásit dluhy žalovaného za ihned splatné a požadovat jejich okamžité splacení. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné a produktové podmínky banky a její sazebník. 5. Před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně přezkoumána úvěruschopnost žalovaného, jak dokládají zjištěné údaje o relevantních osobních a majetkových poměrech žalovaného ve spojení s ověřením těchto informací z výpisů z účtů žalovaného. 6. Z platební historie k úvěrovému účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 20. 1. 2019. Do března 2020 hradil splátky řádně, od dubna 2020 již nic nehradil. 7. Přípisem ze dne 23. 7. 2020 banka oznámila žalovanému, že pro opakované porušování smluvních podmínek prohlašuje ke dni 21. 7. 2020 celý úvěr za okamžitě splatný. Současně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 37 196,81 Kč (dlužná jistina 35 037,14 Kč, smluvní úrok ke dni zesplatnění 2 147,02 Kč, úrok z prodlení ke dni zesplatnění 12,65 Kč) nejpozději do 6. 8. 2020. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dotčená pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno přípisem. 9. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím, a to tzv. předžalobní výzvou, ve které byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 10. Skutečnosti zjištěné z provedených důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 11. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žaloba je důvodná. 15. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdkyně žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky i poplatky a případné smluvní sankce. Proto mohla právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu. Protože ani poté žalovaný dluh zcela nevyrovnal, uložil mu nyní soud povinnost zbývající dlužnou částku odpovídající žalované částce zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na něj pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství, (vyjma části úroku) neboť na úroky má žalobce nárok vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a § 2395 o. z. a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. Soud nevyhověl žalobě pouze co do části žádaného smluvního úroku, neboť jeho výše je limitována zákonem č. 257/2016 Sb., v platném znění, který v § 122 odst. 4 stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Proto soud přiznal žalobci právo na smluvní úrok v požadované výši pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného a dále jej přiznal ve snížené výši odpovídající uvedenému zákonnému ustanovení. V přesahující výši žádaného smluvního úroku pak žalobu zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 580 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 402 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 037,14 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.