13 C 180/2023-38 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 76 067,44 Kč s úrokem v částce 1 707,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 067,44 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,6% ročně z částky 71 897,64 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,6 % ročně z částky 1 389,80 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 4. 4. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, a to na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí pravidelnými měsíčními splátkami a současně jí zaplatí i úroky při sjednané úrokové sazbě 11,6 % ročně a poplatky dle ceníku banky. Mezi smluvními stranami bylo ujednáno, že úroky i poplatky budou přirůstat k jistině úvěru, a to vždy ke konci kalendářního měsíce. Žalovaný se ale posléze dostával s úhradou splátek do prodlení. Proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr prohlásila za okamžitě splatný. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni. Žalovaný nic na svůj dluh nezaplatil, ačkoliv byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn a k úhradě dlužných částek žalobkyní vyzván. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále o.s.ř.). 3. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 4. 4. 2017 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Uvedená banka se zavázala za tímto účelem poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 435 Kč s tím, že tato splátka v sobě zahrnovala jak úhradu příslušné části jistiny úvěru, tak i příslušnou část úroků sjednaných ve výši 11,6 % ročně, tak i úhradu poplatků dle ceníku banky. První splátka byla stanovena na den 17. 5. 2017, poslední splátka pak měla být uhrazena nejpozději dne 17. 4. 2025. Dále bylo sjednáno, že úroky z úvěru budou připisovány k jistině, a to vždy ke konci každého kalendářního měsíce, tedy stanou se její součástí a budou úročeny s jistinou. V článku 8 smlouvy pak bylo ujednáno oprávnění banky prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce anebo do prodlení s úhradou více než dvou splátek. Smlouva obsahovala i ujednání o přistoupení žalovaného k rámcovému pojištění a z toho plynoucí povinnost žalovaného hradit poplatek za pojištění dle ceníku banky. Dále smlouva obsahovala i výslovnou doložku, že se žalovaný detailně seznámil s ceníkem banky i s jejími všeobecnými obchodními podmínkami, jež tvořily nedílnou součást smlouvy. 4. Před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně přezkoumána úvěruschopnost žalovaného, jak dokládají údaje o posuzování úvěruschopnosti žalovaného ve spojení s ověřením těchto informací z výpisů z účtů žalovaného. 5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 4. 4. 2017. Následně se dostával do prodlení s úhradou splátek či jejich částí. Jeho dluh na jistině úvěru ke dni 1. 3. 2023 odpovídal částce 76 067,44 Kč s tím, že se jedná o původní jistinu úvěru ve výši 71 897,64 Kč navýšenou o splatný úrok 1 389,80 a poplatky 2 780 Kč. 6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu ze dne 1. 1. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce dluh ke dni 1. 1. 2023 zesplatnil. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dotčená pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno přípisem. 8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím, a to předžalobní výzvou, ve které byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou 9. Skutečnosti zjištěné z provedených důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 10. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žaloba je důvodná. 15. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému sjednané finanční prostředky, byť částečně formou konsolidace jeho předchozích závazků. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky i poplatky a případné smluvní sankce a i pojištění. Proto mohla právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu. A protože ani poté žalovaný dluh zcela nevyrovnal, uložil mu nyní soud povinnost zbývající dlužnou částku odpovídající žalované částce zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 o. z. přešla. Protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v převážné části týkající se příslušenství, neboť na úroky má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a § 2395 o. z., s výhradou odůvodněnou v následujícím odstavci, a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 776,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 043 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 76 067,44 Kč sestávající z částky 4 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 090 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 4 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 350 Kč ve výši 2 383,50 Kč.