13 C 202/2023-32 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 64 437 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy uvedená společnost půjčila v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalovanému částku 35 000 Kč, s úrokem a příslušenstvím. Žalovaný dluh nezaplatil 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, bez důvodné a včasné omluvy se nedostavila ani k jednání soudu, ke kterému byla řádně a včas předvolána, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů a (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 12. 2020 včetně smluvních podmínek soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok při sjednané úrokové sazbě ve výši 88 % ročně vyčíslený za řádnou dobu trvání smlouvy částkou 28 206 Kč, dále se zavázal uhradit odměnu za zprostředkování úvěru ve výši 1 500 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 997 Kč a odměnu za flexibilní splácení ve výši 5 670 Kč. Celkovou částku ve výši 76 713Kč se zavázala uhradit v 78 splátkách po 984 Kč měsíčně. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným plynoucí ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému sdělena Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022. 5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně dotazován na své majetkové poměry, zejména příjmy a výdaje za účelem posouzení její úvěruschopnosti. Z karty vyplynulo, že žalovaný bydlel v nájmu, jeho hlavní příjem činí mzda ve výši 11 953 Kč, dále byla uvedena částka 20 000 Kč jako další příjmy bez bližší identifikace. Jako doklad příjmů byly označeny pracovní smlouvy a výplatní páska. Na straně výdajů žalovaný uvedl částku 2 000 Kč bez bližší identifikace. Žalobkyně byla proto soudem vyzvána k označení či předložení důkazů o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy náležitě přezkoumána. Žalobkyně pouze odkázala na zákaznickou kartu. Ani přes poučení ve smyslu 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyně nenavrhla jiné důkazy k prokázání této skutečnosti. 6. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tato předžalobní výzva ze dne 14. 4. 2022 byla žalovanému odeslána dne 19. 4. 2022 doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. I před účinností novelizace předchozího ustanovení platilo podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18 je soud povinen zkoumat úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít. 10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 12. V řízení bylo sice prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), přičemž šlo o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je však dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smluv došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ze zjištěných skutečností vyplývá nedostatečné přezkoumání této úvěruschopnosti, kdy do příjmu žalovaného byly zahrnuty nijak neověřené příjmy (další příjem ve výši 20 000 Kč, aniž by bylo zkoumáno, o jaké příjmy se jedná), resp. žalobkyně neunesla své důkazní břemeno o tom, že k řádnému přezkoumání příjmů žalovaného a celkové její úvěruschopnosti ohledně deklarovaných příjmů došlo. Navíc nebyly řádně zkoumány ani výdaje žalovaného, neboť za situace, kdy žalovaný prohlašuje, že bydlí v nájmu, ale jeho měsíční výdaje činní pouze 2 000 Kč, je zcela evidentní, že právní předchůdce žalobce na zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zcela rezignoval. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro úplnost soud dodává, že by k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti i před účinností novelizace § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a to dle uváděného rozhodnutí Evropského soudního dvora. Proto dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 o. z., je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru. 13. Žalovanému byla na základě předmětné smlouvy poskytnuta částka 35 000 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 8 000 Kč, zbývá mu tedy vrátit částka 27 000 Kč. Tuto částku přitom soud uložil žalovanému zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť šlo o plnění z neplatné smlouvy. Současně danou částku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka původního věřitele vůči žalované smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. 14. Dle § 1880 občanského zákoníku platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Soud proto vyhověl žalobě i v části žádající po žalované zákonné úroky z prodlení, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Toto prodlení však nastalo až dne 14. 4. 2022. Protože uvedená částka byla žalobkyni přiznána z titulu bezdůvodného obohacení, má se za to, že doba plnění nebyla sjednána, dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 1723 odst. 2 občanského zákoníku byla žalovaná povinna plnit bez zbytečného odkladu poté, co byla věřitelem k plnění vyzvána. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení z částky 27 000 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení. Ve zbývající části požadované úroky z prodlení zamítl. 15. Žaloba byla dále zamítnuta i v části převyšující shora popsané přiznané nároky, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nelze přiznat nároky na částky mimo dlužnou jistinu zápůjčky (tedy částky odpovídající poplatkům či odměnám) a také nelze přiznat nárok na smluvní úroky. 16. Co se týče nákladů řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.