13 C 331/2022-41 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 307,09 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. 011243174R, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný byl přitom dle smlouvy povinen dlužnou částku včetně sjednaných úroků pravidelně splácet sjednanými měsíčními splátkami. Žalovaný ale přestal splátky úvěru hradit, splatné splátky nedoplatil ani po výzvě žalobkyně, a proto žalobkyně prohlásila všechny pohledávky spojené s úvěrem za okamžitě splatné, a to ke dni 5. 3. 2022 Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Ke dni 19. 5. 2022 činila dlužná jistina úvěru 32 807,09 Kč, dlužné poplatky 1 500 Kč, smluvní úrok 2 600,20 Kč a úrok z prodlení 763,88 Kč. Nad to žalobkyně požadovala žalobou po žalovaném i další smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 20. 5. 2022 do zaplacení a také zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 20. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Ze smlouvy č. 011243174R ze dne 7. 2. 2019 včetně obchodních podmínek žalobkyně pro spotřebitelské úvěry, podmínek pro kreditní karty poštovní spořitelny, všeobecných pojistných podmínek, zvláštních pojistných podmínek a z předsmluvních informací soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši 10,90 % ročně a případné poplatky, a to formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 1 084 Kč. První splátka měla být uhrazena do 5. 3. 2019, každá další do 5. dne příslušného kalendářního měsíce. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému zákonné úroky z prodlení, jakož i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Za upomínku mohla žalobkyně dle smlouvy účtovat žalovanému částku 300 Kč, za výzvu 500 Kč, vše dle sazebníku žalobkyně. Současně ve smlouvě bylo sjednáno pojištění a žalovaný se zavázal hradit poplatky na toto pojištění ve výši dle Sazebníku. 5. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného plyne, že dne 7. 2. 2019 byla na tento účet připsána částka 50 000 Kč, jakožto čerpání úvěru od žalobkyně. 6. Z přehledu úhrad a dlužných částek k úvěru žalovaného plyne, že ke dni 25. 4. 2022 činila dlužná jistina 32 807,09 Kč, dlužné poplatky 1 500 Kč, obchodní úrok 2 434,54 Kč a zákonný úrok z prodlení 590,97 Kč. 7. Z upomínky a ze tří výzev k zaplacení plyne, že žalobkyně upomínala a vyzývala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru s tím, že jej upozorňovala na možné zesplatnění celého dluhu. Z přípisu ze dne 7. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 5. 3. 2022 vyplývajícího ze smlouvy č. 011243174R. Dlužná částka ke dni 6. 3. 2022 činila 36 596,65 Kč. 8. K výzvě soudu bylo žalobkyní doloženo, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což plyne z interního výpisu žalobkyně, výpisů z účtu žalovaného, informací z Credit Bureau (CBC Informace). 9. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tato předžalobní výzva ze dne 6. 5. 2022 byla žalovanému odeslána téhož dne doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku. 10. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 11. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 15. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, která odpovídala i příslušným ustanovením tohoto zákona o smlouvách uzavíraných se spotřebitelem § 1810 a násl., jakož i ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., v platném znění, o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým povinnostem z této smlouvy nedostál, když přestal hradit splátky úvěru, ke kterým se zavázal. Proto mohla žalobkyně v souladu se smlouvou a s § 1931 občanského zákoníku prohlásit celý dluh ze smlouvy odpovídající žalované částce za okamžitě splatný. Žalovaný ani poté nic žalobkyni nezaplatil. Proto mu soud nyní uložil povinnost celou žalovanou částku žalobkyni uhradit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úrok vznikl žalobkyni nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku a na úrok z prodlení jí pak vznikl nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaného zákonného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou přitom tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 373 Kč, dále náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 307,09 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 551 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně, jak plyne z § 149 odst. 1 o.s.ř.