13 C 9/2023-29 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalované zaplacení částky 25 514,16 Kč s úrokem v částce 2 904,69 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 25 514,16 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 514,16 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení. Tvrdil, že je právním nástupcem původního věřitele, [právnická osoba], který se žalovanou uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytoval žalované finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se přitom ve smlouvě zavázala tyto finanční prostředky spolu s úrokem a s dalšími poplatky pravidelně splácet stanovenými měsíčními splátkami. Následně však žalovaná tuto svou povinnost porušila, splátky úvěru řádně a včas nehradila, a proto původní věřitel v souladu se smlouvou od smlouvy o úvěru a požadoval po žalované okamžité splacení celé dlužné částky. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Z žádosti o revolvingový úvěr, z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne č. 216679101466424, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele a jeho Produktových podmínek pro revolvingové úvěry a z jeho sazebníku pro revolvingové úvěry soud zjistil, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] smlouvu o úvěru na nákup zboží a současně i smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru se žalobce zavázal poskytnout žalované opakovaně finanční prostředky do výše maximálního úvěrového rámce 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala aktuální dlužnou částku pravidelně splácet splátkami ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v příslušném kalendářním měsíci, minimálně však částku 500 Kč. Současně touto splátkou měla hradit kromě dlužné jistiny úvěru také sjednané úroky ve výši 22,68 % ročně, poplatky dle sazebníku žalobce, jakož i pojištění. Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované s úhradou splátky, jakož i možnost žalobce od smlouvy odstoupit a požadovat splacení celého dluhu v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou dvou po sobě jdoucích splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (bod VII.3 Všeobecných obchodních podmínek). 5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného k předmětné smlouvě o úvěru dále vyplynulo, že žalovaná čerpala postupně úvěr od 23. 12. 2019. Ke dni 20. 6. 2022 činila dlužná částka 28 418,85 Kč, z čehož částka 2 904 Kč představovala splatné úroky, částka 700 Kč poplatky, částka 367,20 Kč smluvní pokutu. 6. Z přípisu žalobce ze dne 28. 6. 2022 se podává, že právní předchůdce žalobce odstoupil od uvedené smlouvy z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru. Žalovaná byla upozorněna, že odstoupení nabývá účinnosti ke dni 31. 7. 2022 a k tomuto datu se stává i splatnou celá dlužná částka. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky, vyplynulo, že předmětná pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena z původního věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. 8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem opětovně vyzván přípisem ze dne 22. 8. 2022 k úhradě celé žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 9. Zjištěné skutečnosti plynoucí z výše popsaných důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 10. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 13. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou dopadá i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovení občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému opakovaně poskytoval finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým povinnostem z této smlouvy nedostál, neboť řádně a včas nesplácel sjednané měsíční splátky úvěru, jimiž měl hradit příslušnou část jistiny úvěrů, úroků při úrokové sazbě 22,68 % ročně a případných poplatků. Proto mohl právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou i § 1931 občanského zákoníku celý dluh žalovaného zesplatnit a požadovat okamžitou úhradu dlužné částky. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal. A protože v řízení bylo dále prokázáno, že následně byla pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku odpovídající žalované částce právě žalobci. Současně dle § 1880 občanského zákoníku platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) právo i na její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části týkající se úroku a úroku z prodlení. Na úroky přitom původnímu věřiteli a posléze žalobci vznikl nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 a násl. občanského zákoníku, na úroky z prodlení mu pak vznikl nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se s úhradou svého peněžitého dluhu ocitl v prodlení. Soud přitom současně přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 473 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 021 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 514,16 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.