13 C 95/2023-20 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 136,01 Kč Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o zápůjčce č. 545465148, na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 23 201 Kč, kdy tato částka představuje úrok, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky a náklady na vedení účtu a flexibilní splácení. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 346 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, čímž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo v souladu s čl. 11 Smluvních podmínek právo požadovat zaplacení celé zbývající dlužné částky, Dále tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Smlouvou o zápůjčce č. 545465148 ze dne 5. 9. 2019 a smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč předaná v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 23 201 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zápůjčku spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobkyně vrátí, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 346 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o zápůjčce. 6. Oznámením o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce č. 545465148 na žalobkyni. 7. Výzvou k plnění má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o zápůjčce. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce č. 545465148, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky společně se smluvním poplatkem ve výši 23 201 Kč vrátit formou 24 pravidelných týdenních splátkách po 2 346 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. Žalovaný však dluh řádně nesplácel. Dluží žalobkyni částku v celkové výši 10 136,01 Kč sestávající se z jistiny ve výši 4 878,53 Kč a smluvního poplatku ve výši 5 257 Kč a kapitalizovaného úroku 569,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 872,71 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobkyni. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, žalovaný však žalobkyni dosud ničeho neuhradil. 9. Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které 12. Soud má za to, že žaloba byla podána po právu, a proto jí takřka v celém rozsahu vyhověl. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky na základě smlouvy o půjčce a sjednal si s žalovaným smluvní poplatek. Žalovaný zápůjčku ani poplatek právnímu předchůdci žalobkyně řádně nevrátil. Soud proto rozhodl tak, že žalobě zcela vyhověl. 13. Soud pouze neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny zápůjčky. Ze znění smlouvy o zápůjčce vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 9 888 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. Poplatku. To je zřejmé i z dalšího označení jistiny zápůjčky a Poplatku za„ celkovou dlužnou částku“. Další ustanovení smlouvy již jen doplňuje, že tento úrok (myšleno částka úroku zahrnutá do Poplatku) byl určen na základě úrokové sazby 29 % ročně. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina zápůjčky jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaná navíc jako spotřebitel neměla reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 9 888 Kč představující úrok je částkou konečnou. Takto ujednané úroky, tedy úroky vyjádřené kapitalizovanou částkou, neodporují žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 569,84 Kč a na úrok 29 % ročně z částky 4 878,53 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 136,01 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.