3 C 196/2023-55 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 31. 8. 2023 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 6. 12. 2021 uzavřel věřitel [právnická osoba] se žalovaným úvěrovou smlouvu č. 0380123 a poskytl mu 15000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku spolu s odměnou 7350 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy + 2077 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu + 2700 Kč za inkaso splátek v místě bydliště, vše ve 14 splátkách po 1992 Kč měsíčně, nejpozději do 6. 2. 2023. Dluží jistinu 13974,23 Kč, úroky kapitalizované částkou 660,80 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6817 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1928,83 Kč, poplatek za inkaso splátek v místě bydliště 2507,14 Kč, smluvní pokutu 7653,92 Kč, úrok za dobu od 7. 2. 2023 do 1. 4. 2023 kapitalizovaný částkou 719,57 Kč a úroky z prodlení kapitalizované částkou 1249,71 Kč za dobu do 1. 4. 2023 a dále úroky a úroky z prodlení vyjádřené procentní sazbou. Žalovaný splatil pouze 2000 Kč dne 23. 12. 2021. Žalobce požadoval též náhradu nákladů vynaložených na předžalobní vymáhání pohledávky 265 Kč. Dále tvrdil, že je právním nástupcem původního věřitele, když ten mu postoupil svoji pohledávku. Postoupení bylo oznámeno žalovanému. 2. Žalovaný se ničím nebránil. 3. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) 4. Soud ověřil z úvěrové smlouvy dohodu stran výše popsanou (výši a splatnost úvěru, výši úroků, výši dohodnuté odměny). Poskytnutí úvěru plyne ze smlouvy – žalovaný jejím podpisem potvrdil, že převzal od žalobce 15000 Kč v hotovosti. Smlouvu však má soud za neplatnou pro nesplnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Žalobce sice tvrdil, že původní věřitel tak učinil, když vycházel z informací od žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech a neměl důvodu k pochybnostem o pravdivosti a správnosti takového sdělení, avšak soud má o tom důvodné pochybnosti. Z žádosti o úvěr, kterou předložil žalobce, plyne, že při žádosti o úvěr o sobě žalovaný uvedl, že je svobodný, zaměstnaný, s příjmem 16329 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, měsíčně vynaloží 3000 Kč na bydlení, 3860 Kč na jídlo a dopravu, splácí 2858 Kč měsíčně (výživné či splátky). Neuvedl žádné dluhy po splatnosti. Přiložil k žádosti výplatní pásky. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalobce neoznačil. Přitom soudu je známo z úřední činnosti, že v době žádosti o úvěr byl žalovaný zadlužen. Ještě před uzavřením úvěrové smlouvy byly proti žalovanému zahájeny exekuce 3 EXE 118/2021, 6 EXE 402/2021, 6 EXE 833/2021, 3 EXE 888/2021, 3 EXE 655/2020, 18 EXE 423/2018 a 18 EXE 3542/2014. Další exekuce až po uzavření úvěrové smlouvy (aktuálně 30 řízení). Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že neměl důvodu k pochybnostem opravdivosti prohlášení žalovaného. Takové důvody zde objektivně existovaly, původní věřitel je mohl seznat např. z evidence exekucí, měl je posoudit. A pokud tak neučinil, potom nepostupoval s odbornou péčí - nebylo možno rozumně usoudit, že dlužník, který je v 7 exekucích, bude schopen pravidelně splácet. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu neplatnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Vedle toho soud nemá za prokázané ani poskytnutí úvěru. 5. Posuzovaný případ je tak sporem na základě nároku na vydání bezdůvodného obohacení (plnění poskytnuté na základě neplatné úvěrové smlouvy). Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobce prokázal předání 15000 Kč, splaceny byly 2000 Kč, zbývá tedy vydat 13000 Kč. Ve zbytku soud zamítl žalobu, včetně nároků na odměnu, úroky a smluvní pokutu (ty by měly právní základ v neplatné smlouvě). Dále soud nepřiznal žalobci úroky z prodlení, když vychází z ustálené judikatury českých soudu, jež takový postup nepřipouští - vyjádřeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262: Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotř