6 C 175/2022-70 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 12.270,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 767,88 Kč, ročního úroku ve výši 29 % jdoucího z částky 10.470,62 Kč od 14. 10. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 12.270,62 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení. Žalobu opřel o tvrzení, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel s žalovaným v návaznosti na smlouvu o bankovních produktech a službách také smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikredit. Žalovanému byl takto poskytnut úvěrový limit 20.000 Kč, který žalovaný nedovoleně přečerpal. Předchůdce žalobce proto převedl debetní zůstatek ve výši 10.470,62 Kč na zvláštní úvěrový účet a umožnil žalovanému úhradu dluhu ve splátkách. Žalovaný ale dluh nesplatil, proto předchůdce žalobce zesplatnil celý zůstatek dluhu ve výši 12.270,62 Kč, který byl dále úročen sazbou 29 % podle úrokového lístku předchůdce žalobce. Pohledávku ze smlouvy postoupil původní věřitel žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech ze smluv o spotřebitelském úvěru musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka. 4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jenž na tuto věc dopadá, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 6. Soud zjistil, že předchůdce žalobce, [právnická osoba] (tehdy pod [právnická osoba]), uzavřel s žalovaným nejprve dne 21. 5. 2012 smlouvu o bankovních produktech a službách, a poté dne 26. 8. 2015 smlouvu označenou jako Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 21. 5. 2012 (viz smlouvu na č. l. 21 5. 2012 a smlouvu o bankovních produktech a službách ze dne 21. 5. 2012 na č. l. 22). Podle smlouvy ze dne 26. 8. 2015 byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec (kontokorent) s limitem 20.000 Kč a dohodnutou sazbou 29 % p. a. v případě nedovoleného debetního zůstatku. 7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ten v žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit uvedl, že má čistý průměrný příjem za tři měsíce 15.000 Kč, nemá žádné závazky, ani další nezbytné náklady (viz č. l. 45 soudního spisu). Předchůdce žalobce při zpracování žádosti vyšel z žalovaným uvedeného příjmu (s tím, že byl ověřen u jiné žádosti o úvěr!), zjistil, že žalovaný má u předchůdce žalobce závazky se splátkami 680,32 Kč měsíčně a u třetí osoby další závazky se splátkami ve výši 4.211 Kč. Předchůdce žalobce při posouzení převzal tvrzení žalovaného, že jeho ostatní výdaje činí 0 Kč (viz shrnutí posouzení na č. l. 61 p. v.). 8. Z uvedeného je zřejmé, že předchůdce žalobce přes podprůměrný příjem žalovaného (15.000 Kč) a jeho další závazky se splátkami dosahujícími bezmála 5.000 Kč měsíčně vůbec nezkoumal reálné výdaje žalovaného na živobytí, přičemž je samozřejmé, že žalovaný takové výdaje vynakládat musel. Soud nemohl než uzavřít, že smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná pro nesplnění povinnosti předchůdce žalobce řádným způsobem prověřit úvěruschopnost žalovaného. 9. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný vyčerpal úvěr do částky 10.470,62 Kč, a úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši čerpaného úvěru ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena má tudíž právo na vrácení takto vyčíslené částky. 10. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce předložil soudu a soud provedl k důkazu podací lístek (č. l. 15 soudního spisu), jenž se zřejmě vztahuje k oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dluhu ze dne 30. 11. 2021 (na č. l. 13). Z něho je patrné odeslání zásilky dne 9. 12. 2021. Soud provedl k důkazu také výpis sledování zásilek (č. l. 65) a z něho zjistil, že zásilka byla žalovanému doručována dne 14. 12. 2021 a po marném pokusu o doručení byla týž den poslána zpět odesílateli. Žalovaný se tak o dluhu mohl dozvědět v den doručování, o den později mohl dluh uhradit, a protože tak neučinil, dostal se dne 16. 12. 2021 do prodlení. Soud proto s odkazem na § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal žalobci úrok z prodlení běžící od 16. 12. 2021 do zaplacení. 11. Ve zbytku, tj. co do nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou smlouvou, soud žalobu zamítl. 12. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 13. Při posuzování procesního úspěchu stran soud zohlednil též rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, a pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobce byl úspěšný v části vyčíslené na 11.406,95 Kč, neúspěšný byl v části vyčíslené na 9.542,18 Kč. Žalobce byl tedy se svým nárokem procesně úspěšným z 54 %. 14. Soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobce podnikatelsky dlouhodobě a hromadně zaobírá nákupem a vymáháním pohledávek. Náklady spočívající v odměně advokáta proto shodně s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2018 č. j. 26 Co 352/2017-38 soud nepovažuje za účelně vynaložené. Je-li jádrem podnikatelské činnosti žalobce nákup a vymáhání pohledávek, nelze mu přiznat náhradu nákladů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za zastupování advokátem v soudních řízeních, v nichž jsou takové pohledávky uplatněny, probíhá-li řízení obvyklým a předvídatelným způsobem, protože takový žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu jeho činnosti. V podrobnostech pak soud odkazuje na