6 C 9/2023-126 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2022 se žalobce se po žalované domáhal zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s tam uvedeným příslušenstvím. Svůj návrh opřel žalobce o tvrzení, že s žalovanou uzavřel dne 19. 10. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, podle které se žalované zavázal dodávat elektřinu, a žalovaná se zavázala platit za dodávky kupní cenu. Žalobce vyúčtoval žalované dodávky elektřiny za dobu od 17. 7. 2020 do 23. 7. 2021 fakturou znějící na částku 7.306,03 Kč splatnou dne 16. 8. 2021. Na tuto fakturu žalovaná zaplatila dne 22. 9. 2021 pouze 1.000 Kč, žalobce proto požadoval zaplacení zůstatku ve výši 6.306,03 Kč. Žalobce dále vyúčtoval žalované dodávky elektřiny za dobu od 24. 7. 2021 do 9. 11. 2021 fakturou znějící na částku 8.641,18 Kč splatnou dne 15. 12. 2021. Součástí vyúčtované ceny byla i smluvní pokuta ve výši 300 Kč za prodlení se zaplacením záloh. Žalobce dále požadoval dvě smluvní pokuty po 100 Kč za prodlení s úhradou faktur a smluvní pokutu ve výši 7.200 Kč za předčasné ukončení smlouvy v důsledku opakovaného porušení platební povinnosti žalované; smluvní pokuta byla konstruována jako součin částky 400 Kč a počtu měsíců předpokládaného trvání smlouvy včetně případné prolongace. V případě žalované byla smlouva uzavřena dne 21. 11. 2018 na dobu třiceti měsíců s možností automatické prolongace vždy o dvacet čtyři měsíců, přičemž k prolongaci v tomto případě došlo. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 19. 10. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (viz smlouvu na č. l. 24 soudního spisu). Touto smlouvou se žalobce jako obchodník zavázal žalované jako zákazníkovi dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za služby platit sjednanou cenu jednak zálohami, jednak na základě faktur za zúčtovací období. 4. Předmětná smlouva byla ze strany žalované podepsána za pomoci elektronického zařízení SignDoc. 5. Smlouva má dvě strany a neobvyklé členění. První strana je větším písmem nadepsaná jako„ SMLOUVA o sdružených službách dodávky elektřiny“ a pod nadpisem je drobným písmem uvedeno„ (dále jen„ Smlouva“ strana 1/2)“, poté následuje šest odstavců psaných opět drobným písmem, jež jdou nadepsány„ předmět smlouvy“,„ sdružené služby dodávky elektřiny“,„ trvání smlouvy“,„ cenové podmínky“, ostatní ujednání“ a„ prohlášení zákazníka“. Na dolní straně je rovněž malým písmem uvedeno„ SMLOUVA pokračuje na další straně“. Druhá strana je znovu nadepsána jako„ smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny“ a pod nadpisem je drobným písmem uvedeno„ (strana 2/2)“ a„ uzavřená mezi následujícími Smluvními stranami“. Poté následuje tabulka s označením obchodníka, zákazníka, adresy pro doručení, platebních podmínek, smluvních a technických podmínek, označením odběrného místa a obchodního produktu včetně distribuční sazby. Na konci je prostor pro vepsání zvláštních ujednání a smlouva je zakončena prohlášením zákazníka,„ že je oprávněn závazek pro uvedené odběrné místo uzavřít, seznámil se s textem na obou stranách smlouvy, seznámil se před uzavřením smlouvy s informacemi o zpracování osobních údajů…“. Následuje kolonka s podpisy účastníků, podpis žalované má doložku„ Signed with SignDoc“ s časovým razítkem. 6. Jak uvedeno, smlouva má oproti zažité praxi neobvyklé členění. Právní praxe je (rovněž z důvodu právní jistoty) velmi konzervativní v tom, že text smlouvy je obvykle zahájen označením smlouvy, poté označením smluvních stran, předmětu smlouvy, následují další smluvní ujednání a poté označení místa a data podpisu a podpisy stran. Toto uspořádání je natolik zažité, že jakékoliv jiné vzbuzuje oprávněný zájem tázat se po smyslu změny. Soudu jsou známy případy, kdy se podnikatelé v případě formulářových smluv snaží smluvní podmínky formulovat obecným jazykem, aby byly srozumitelnější pro spotřebitele. Dnes již nikoliv vzácné jsou např. smlouvy s textem upraveným jako otázky a odpovědi („ Kolik celkem na úvěr zaplatíte?“„ Budete-li úvěr splácet řádně v dohodnutých splátkách, zaplatíte celkem…“). V projednávané věci je ale jako první strana označena ta s hustým drobným písmem popisujícím smluvní podmínky, a jako druhá strana ta s individuálně určenými údaji o zákazníkovi, odběrném místě a produktu. Podpis spotřebitele je na straně pod těmito individuálně vyplňovanými údaji. Pokud by tato strana s označením účastníků a předmětu plnění byla stranou první a na druhé straně byly uvedeny podrobné podmínky smlouvy a teprve pod nimi podpis účastníků, šlo by o standardní textaci s jasným seznámením spotřebitele se smluvními podmínkami. 7. Co tedy vedlo žalobce k cílenému označení stany smlouvy s ostatními smluvními ujednáními jako strany prvé a strany s vyplňovanými údaji a zároveň podpisy jako strany druhé? Těžko zde nalézt jakýkoliv racionální důvod pro vybočení z obvyklého členění smlouvy, než že žalobce měl v úmyslu znesnadnit seznámení spotřebitele se smluvními podmínkami, které až v předposledním, zato však nejdelším odstavci nazvaném„ Ostatní ujednání“ po úvodu„ Zákazník je povinen poskytnout innogy veškerou svou činnost nezbytnou k zahájení dodávky…“ obsahují složitě formulovaná ujednání o různých smluvních pokutách (včetně těch za pozdní úhradu i za předčasné ukončení smlouvy), resp. že žalobce chtěl tyto smluvní podmínky jednak velikostí použitého písma, jednak označením nadpisů, umístěním k závěru textu a na stranu opačnou, než kde je podpis spotřebitele, maskovat jako nedůležité. 8. Ze smlouvy není zřejmé, zda žalobce žalovanou s obsahem smluvní podmínek skutečně seznámil. Žalobce byl v tomto rozsahu poučen soudem při jednání, odkázal však pouze na doložku ve smlouvě, že se zákazník seznámil s textem na obou stranách smlouvy. Tato doložka však s ohledem na výše uvedené dostatečným důkazem není, nota bene, když žalovaná připojila svůj podpis elektronicky za pomoci dotykového zařízení. Za této situace zcela důvodně pochybovat o tom, že žalovaná vůbec smlouvu v listinné podobě dostala do ruky před jejím podpisem. Takové jednání žalobce při sjednávání smlouvy se s ohledem na výše uvedené skutečnosti jeví nepoctivým. 9. Dluh ve výši 7.306,03 Kč z vyúčtování č. 199001376082 splatného dne 16. 8. 2021 žalovaná uznala co do důvodu i výše (viz uznání na č. l. 26 p. v. až 27 soudního spisu) a dle sdělení žalobce na něj dne 22. 9. 2021 zaplatila 1.000 Kč. 10. Vyúčtováním č. 192001765312 (viz č. l. 31 p. v. až 33 soudního spisu) žalobce žalované vyúčtoval částku 8.641,18 Kč, sestávající z 300 Kč na smluvních pokutách a zbytku za služby spojené s dodávkou elektřiny (za spotřebovanou elektrickou energii). Vyúčtování bylo splatné dne 15. 12. 2021. 11. Vyúčtováním č. 20300027808 (na č. l. 37 soudního spisu) žalobce žalované vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 7.200 Kč za předčasné ukončení smlouvy (18 měsíců po 400 Kč) se splatností do 19. 11. 2021. Dvěma dalšími vyúčtováními č. 153800310436 a 153100363638 žalobce žalované fakturoval smluvní pokutu vždy po 100 Kč za pozdní úhradu smluvených plateb. 12. Je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. (energetického zákona). Žalované podle této smlouvy vznikla povinnost zaplatit žalobci vyúčtovanou cenu služeb (za dodávky elektrické energie) tak, jak byla popsána v žalobě a v tam rovněž uvedené lhůtě. Dluh z prvního vyúčtování žalovaná písemně uznala co do důvodu i výše a má se tedy za to, že v době uznání trval (§ 2053 o. z.). Jelikož žalovaná nezaplatila žalobci cenu služeb včas, ocitla se v prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku) a žalobci vzniklo v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení ve výši podle prováděcího právního předpisu (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě co do dvou vyúčtování dodávek elektrické energie vyhověl. 13. Pokud jde o vyúčtované smluvní pokuty, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl. Jak uvedl Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11,„ ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6 nového občanského zákoníku). V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesměj