7 C 128/2023-86 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 11. 4. 2023, zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o úvěru Expres půjčka č. 230390040 uzavřené dne 29. 7. 2019 ve výši 39 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 852,44 Kč, počínaje dnem 11. 8. 2019, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Dále se účastníci dohodli, že se úvěr bude úročit sazbou 16,3% ročně. Žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy neplnil a poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Právní předchůdce žalobce využil svého práva a prohlásil poskytnutý úvěr dne 14. 7. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Právní předchůdce žalobce následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 (viz čl. 7) postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno (viz čl. 49) a žalovaný tak žalobci dluží 36 302,36 Kč na jistině, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 2 518,70 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení, úrok z prodlení a smluvní úrok. Právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, které byly kontrolovány na základě veškerých dostupných informací v interních a externích databází, zejména bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze MV ČR. Právní předchůdce žalobce zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 35 349 Kč, což bylo ověřeno z běžného účtu žalovaného vedeného u právního předchůdce žalobce, dále, že žalovaný má pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou, je svobodný a bydlí u rodičů, je bez vyživovací povinnosti. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o úvěru, Expres půjčka, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 29. 7. 2019 bylo mimo jiné zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 39 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou 72 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 852,44 Kč s tím, že žalovaný takto zaplacení celkem 60 546,84 Kč. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnuto částku. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z tohoto závazku porušil, neboť řádně a včas úvěr nesplatil. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovaným dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142a odst. 1 o.s.ř., a protože byl žalobce v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud náklady řízení v částce 3 631 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 1 453 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 500 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 378 Kč.