7 C 146/2023-65 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 1. 3. 2023, zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO]. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným 21. 5. 2001 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (viz čl. 17), na jejímž základě poskytl žalovanému na účet kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit právnímu předchůdci žalobce ceny za služby spojené se správou a vedením kontokorentu a smluvní strany si sjednaly, že veškeré splatné úroky a ceny za služby je právní předchůdce žalobce oprávněn připisovat k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, nepostačuje-li výše kontokorentu k započtení úroků a cen za služby. Jejich započtení byl právní předchůdce žalobce oprávněn provést i v případě, že tímto vznikne nepovolený debetní zůstatek na účtu. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a zavázal se splatit jeho celou výši včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu, a to tak, že nejpozději ke dni splatnosti příslušné pohledávky zajistí na účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávky. V případě, že kontokorent bude splacen ve stanovené lhůtě, byl žalovaný oprávněn kontokorent čerpat opětovně s tím, že kontokorent musí být uhrazen nejpozději do jednoho roku od jeho prvního opětovného čerpání následujícího po úplném splacení kontokorentu. Žalovaný, ale smluvní ujednání mezi stranami porušil, když překročil sjednanou výši kontokorentu, nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu a na jeho účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 3 001,73 Kč. V daném případě byl právní předchůdce žalobce oprávněn požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím a tak 2. 12. 2021 úvěr zesplatnil. Z výpisu účtu žalovaného vyplývá, že ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 3 001,73 Kč, která se skládá z částky nepovoleného přečerpání ve výši 2 952 Kč a částky řádných úroků a úroků z prodlení ve výši 49,73 Kč. V případě prodlení žalovaného má pak věřitel nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení a úroků z úvěru z této částky ode dne následujícího po dni splatnosti zůstatku úvěru s příslušenstvím do zaplacení. Dále právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným 14. 6. 2017 rámcovou smlouvu o finančních službách (viz čl. 15), na základě které se žalovaný stal klientem právního předchůdce žalobce s možností využívat nabízené finanční služby a na základě které účastníci dále 14. 6. 2017 uzavřeli smlouvu o účtu, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení účtu č. [bankovní účet]. Dále právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 9. 2018 (viz čl. 18) poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč čerpaný kreditní kartou. Úvěr byl veden na kartovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal ode dne čerpání úvěru platit úrok z úvěru ve výši 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného nesplaceného úvěru a to 12x ročně. V závislosti na výši čerpání se tak úroková sazba pohybovala v rozmezí od 12% do 24% ročně, přičemž v případě, kdy byl žalovaným měsíčně čerpán úvěr do výše 499,99 Kč, nebyl tento úročen vůbec. Při zesplatnění zůstatku úvěru se uplatnila úroková sazba nejnižší hodnoty tj. 12% ročně. Žalovaný byl dále povinen platit poplatek ve výši 50 Kč měsíčně za správu a vedení kartového účtu. Dále si účastnici sjednali, že úroky z úvěru i ceny za úkony podle smlouvy je právní předchůdce žalobce oprávněn připisovat k jistině úvěru, a to vždy k datu jejich splatnosti dle výpisu z kartového účtu (kapitalizace). Žalovaný se zavázal splácet úvěr na uvedený kartový účet měsíčními splátkami ve výši dle vyčerpané a nesplacené částky úvěru s příslušenstvím, a to do konce dne splatnosti stanoveného dle výpisu z kartového účtu. Žalovaný se, ale se splácením úvěrových splátek dostával do prodlení a v takovém případě byl právní předchůdce žalobce oprávněn požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím a tak 11. 9. 2021 právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil. Z výpisu z kartového účtu žalovaného vyplývá, že ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 7 391,33 Kč, která se skládá z částky nepovoleného přečerpání ve výši 7 077,30 Kč a částky řádných úroků a úroků z prodlení ve výši 314,03 Kč. V případě prodlení žalovaného má pak věřitel nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení a úroků z úvěru z této částky ode dne následujícího po dni splatnosti zůstatku úvěru s příslušenstvím do zaplacení. [právnická osoba] a společnost [právnická osoba], uzavřeli 30.6.2022 smlouvu o postoupení pohledávek (viz čl. 19), jejím ž předmětem byly pohledávky i za žalovaným. Ke dni 31. 10. 2022 došlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, k zániku společnosti [právnická osoba] bez likvidace v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobce a jmění společnosti [právnická osoba], přešlo na žalobce. Protože se žalovaný, který byl k jednání řádně předvolán, nedostavil a ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly platně uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnuté částky. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatil. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovaným dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o zápůjčce a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce ve výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 300 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 252 Kč.