7 C 151/2023-72 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 14. 4. 2023, zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka pod [číslo] ze dne 15. 1. 2019 ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se tento úvěr zavázal splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 588,55 Kč, počínaje dnem 11. 2. 2019 a anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Účastníci smlouvy o úvěru se dohodli, že úvěr bude úročen sazbou ve výši 15,8% ročně. Žalovaný, ale poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, a proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a dopisem ze dne 14. 7. 2020 (viz čl. 39) prohlásil úvěr za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 (viz čl. 14) právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Před podáním žaloby žalovaný uhradil jednu splátku, a to dne 23. 1. 2023 ve výši 8 500 Kč. I tak žalovaný dluží žalobci 21 986,82 Kč na jistině, úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 21 986,82 Kč jdoucí od 24. 1. 2023 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 15,8% z částky 21 986,82 Kč jdoucí 14. 12. 2022 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného a vycházel z údajů, které mu žalovaný poskytl. V rámci posouzení byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Při hodnocení právní předchůdce žalobce porovnával příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdce žalobce vycházel ze zjištění, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 33 964 Kč, pracovní poměr má uzavřený na dobu neurčitou, je svobodný, bydlí u rodičů a má jednu vyživovací povinnost. Právní předchůdce žalobce si výdaje a příjmy žalovaného ověřil výpisem z jeho účtu, který byl veden u právního předchůdce žalobce. Protože byl žalovaný k nařízenému jednání řádně předvolán, ale včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Expres půjčka, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce dne 15. 1. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 15. 1. 2019 úvěr ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit žalobci v 72 měsíčních splátkách po 588,55 Kč a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit byla vyčíslena na 38 736,12 Kč. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatil. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovaným dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o zápůjčce a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti žalovanému, který v tomto řízení úspěšný nebyl (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení žalobce ve výši 2 332Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 880 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 300 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 252 Kč.