7 C 19/2023-33 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu dne 10. 11. 2022 zaplacení žalované částky, když jakožto dodavatel poslední instance (DPI) dodával žalovanému dle § 12a – 12c energetického zákona č. 458/2000 Sb. elektřinu do odběrného místa [adresa žalovaného], vedeného od č. [anonymizována dvě slova]: [číslo], poté, co původní dodavatel žalovaného ztratil možnost obchodovat s elektřinou. Dne 26. 4. 2022 žalobce žalovanému vystavil fakturu č. 2216030757 na částku 13 319,27 Kč za sdružené služby dodávky elektřiny za období od 14.10.2021 do 14. 4. 2022 s datem splatnosti 10. 5. 2022 (viz čl. 4). Žalovaný na fakturu zaplatil pouze dne 20. 6. 2022 částku ve výši 1 760 Kč a k doplacení tak zbývá 11 559,27 Kč. Protože se žalovaný, který byl řádně předvolán, k jednání nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Z tiskové zprávy [anonymizována tři slova] a [stát. instituce] [země] plyne, že ke dni 13. 10. 2021 dodavatel [anonymizována dvě slova] a další firmy ze skupiny [anonymizována tři slova] oznámili ukončení činnosti. O dodávku elektřiny zákazníkům se postarají dodavatelé poslední instance s tím, že takto lze od nich odebírat elektrickou energii nejdéle půl roku. Zákazník však může kdykoliv uzavřít smlouvu s jiným dodavatelem a přejít k němu bez jakýchkoliv omezení. Cena, za kterou dodavatel poslední instance dodává energie, není přímo regulovaná, řídí se však pevnými pravidly. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobce vyplývá, že ceníky žalobce jsou k dispozici na internetových stránkách a kontaktních místech žalobce. Z konečného vyúčtování za elektřinu včetně detailního rozpisu účtovaných služeb v režimu dodavatele poslední instance soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému daňovým dokladem č. 2216030757 nedoplatek za dodávky elektřiny a služby poskytnuté žalobcem pro odběrné místo [adresa žalovaného] za období od 14. 10. 2021 do 14. 4. 2022. Tento nedoplatek činil 13 319,27 Kč a splatnost této částky byla stanovena na den 10. 5. 2022. Žalovaný na tuto dlužnou částku žalobci 20. 6. 2022 zaplatil 1 760 Kč. Po právním zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce jako dodavatel poslední instance ve smyslu § 12a odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v tehdy platném znění, poskytoval žalovanému dodávky elektrické energie a služby s tím související. Zákonem tak byl mezi účastníky založen závazkový vztah. Žalobce svou povinnost z tohoto závazkového vztahu splnil, žalovaný nikoliv, neboť za předmětné období nezaplatil celou cenu za dodanou elektrickou energii a služby s tím spojené. Nadále tak dluží žalobci žalovanou částku. Proto soud nyní uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vznikl žalobci nárok dle § 1723 odst. 2 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, protože žalovaný se dostal s úhradou svého peněžitého dluhu do prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 2 252 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když jednotlivá data smluv a požadované částky lze podřadit pod skutkově i právně obdobné věci) a 21% DPH ve výši 252 Kč.