7 C 24/2023-47 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 1. 11. 2022, zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou 26. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalované poskytl 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 2 865 Kč a poslední splátka byla stanovena na 26. 8. 2021. Žalovaná se zároveň zavázala v uvedených splátkách zaplatit i 33 743 Kč, které tvořil součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 535 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 29 % p. a., odměna za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 12 971 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 237 Kč. Žalovaná však sjednané splátky a řádně a včas nehradila, od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupní pohledávek uhradila pouze 500 Kč Poslední splátka byla z její strany uhrazena 11. 10. 2019. K 19. 2. 2020 činila dlužná jistina 35 000 Kč a dlužný poplatek 29 984,50 Kč. Následně byla celá tato pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky za žalovanou 87 078,20 Kč bez příslušenství, a žalobce tak po žalované požaduje zaplacení 64 984,50 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 29 984,50 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 4 370 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 875, 29% úroků z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč jdoucích od 29. 1. 2022 do zaplacení a 10 % zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč jdoucích od 29.1.2022 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované posoudil její schopnost splácet zápůjčku (spotřebitelský úvěr), a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které si ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, jako např. pracovní smlouva, výpisy z bankovního účtu za dva měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní smlouva, což žalobce doložil zákaznickou kartou žalované v žádosti o spotřebitelský úvěr. Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 26. 8. 2019 (čl. 19), soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala, že uvedenou zápůjčku splatí spolu s tzv. poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 33.743 Kč (celkem tedy 68 743 Kč) ve 24 měsíčních splátkách po 2 865 Kč a poslední splátka měla činit 2 848 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a z její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek vyplývá, že společnost [právnická osoba] jakožto postupitel převedla na žalobce coby postupníka pohledávky za žalovaným z výše uvedeného titulu. Postoupení pohledávek pak bylo žalovanému oznámeno přípisem postupitele z téhož dne s tím, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě 10 dnů, a to již k rukám žalobce. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 pak lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 2394 bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úrok při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalované dohodnutou částku ve výši 35 000 Kč. Naopak žalovaná své smluvní povinnosti z těchto závazků porušila, neboť řádně a včas nesplatila všechny sjednané splátky. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla celá předmětná pohledávka za žalovanou dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalované povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o zápůjčce a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 22 548,06 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 600 Kč, odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 3 700 Kč a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč (4x 3 700 Kč a 4x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady cestovného osobním automobilem zn. Mazda z [obec] do [obec] a zpět k soudnímu jednání dne 19. 6. 2023 za 572 Kč, náhrady za ztrátu času na cestě za čtyři půlhodiny po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (z cestovného a náhrady za ztrátu času na cestě je započítána polovina, tj. 486 Kč, neboť právní zástupce žalobce se účastnil ve stejný den i jednání vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 25/2023) a 21% DPH ve výši 2 361 Kč.