7 C 262/2022-56 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu 25. 6. 2022 zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nezaplacení úvěru, neboť právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel 27. 2. 2019 se žalovaným smlouvu o úvěru č. 544631795 s produktovým názvem [anonymizována dvě slova] v hotovosti měsíční 02/2018, jejíž součástí byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 35 000 Kč, za což se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit poplatek v částce 33.743 Kč. Celkovou částku ve výši 68 743 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v měsíčních splátkách po 2 865 Kč. Žalovaný na pohledávku právního předchůdce žalobce uhradil celkem 9 800 Kč. Uhrazená platba byla započtena ve výši 3 426,78 Kč na jistinu a zbytek na poplatek. Protože žalovaný řádně a včas neplatil předepsané splátky, vzniklo právnímu předchůdci žalobce vůči žalovanému mimo jiné právo na uhrazení: -) smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z hodnoty splátek, která byla kapitalizovaná na částku 17 500 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 914,22 Kč a -) sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč za vymáhání dluhu. Dne 28. 1. 2022 (viz čl. 15) uzavřel právní předchůdce žalobce se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které žalobci postoupil pohledávku za žalovaným z titulu předmětné smlouvy. Žalobce pak po žalovaném uplatňuje zaplacení jistiny ve výši 31 573,22 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 25 140,28 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 17 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 914,22 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč, dále smluvní úrok ve výši 29% a zákonný úrok ve výši 11,75% z jistiny ve výši 31 573,22 Kč oba jdoucí od 18. 3. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným, předchůdce žalobce posoudil jeho úvěruschopnost s odbornou péčí podle zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházel mimo jiné z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), z dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, adres obecních/městských úřadů a interních registrů a dále vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, když právní předchůdce žalobce konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňujícími posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Protože se žalovaný k nařízenému jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 544631795 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 27. 2. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 35 000 Kč, které se žalovaný zavázal právními předchůdci zaplatit spolu s poplatkem ve výši 33 743 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 865 Kč. Ze zákaznické karty žalovaného k žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, bydlí v nájmu, je svobodný, pracuje jako prodavač v [anonymizována dvě slova], kde jeho měsíční příjem činí 25 680 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje představují 10 000 Kč, což si právní předchůdce žalobce ověřil výpisy z bankovního účtu žalovaného za předchozí dva měsíce. Dále žalobce uvedl, že nemá zápůjčku u jiné společnosti. Soud dále nahlédnutím do soudního systému ISAS zjistil, že proti žalovanému bylo u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn. 7 C 82/2021 ve věci žalobce [právnická osoba], o zaplacení ze kterého vyplývá, že žalovaný již 12. 12. 2018 uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet po 7 639 Kč měsíčně a ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s právním předchůdcem žalobce splátky [anonymizována dvě slova] ještě hradil. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, neboť žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru s právním předchůdcem žalobce měl závazek vůči jinému subjektu ve výši 7 639 Kč měsíčně, což právní předchůdce žalobce nijak nezohlednil, když z výpisů z účtu žalovaného, musel tuto skutečnosti zjistit i když v zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný nemá zápůjčku i jiné společnosti. Dále měl žalovaný právnímu předchůdci žalobce splácet dalších 2 865 Kč měsíčně. Žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 35 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil 9 800 Kč, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 9 800 Kč a k vrácení mu tak zbývá 25 200 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobce má tedy právo pouze na to co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta. Přestože v řízení byl úspěšný v převážné míře žalovaný, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovanému žádné výdaje ve spojení s tímto řízením nevznikly.