7 C 264/2022-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu 25. 6. 2022 zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nezaplacení úvěru, neboť právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel 28. 11. 2019 se žalovaným smlouvu o úvěru č. 283816910 s produktovým názvem [anonymizována tři slova] týdenní POJ 10/2019, jejíž součástí byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 20 000 Kč, za což se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit poplatek v částce 22 000 Kč. Celkovou částku ve výši 42 000 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v 78 týdenních splátkách po 539 Kč. Žalovaný na pohledávku právního předchůdce žalobce uhradil celkem 6 400 Kč. Uhrazená platba byla započtena ve výši 2 041,71 Kč na jistinu a zbytek na poplatek. Protože žalovaný řádně a včas neplatil předepsané splátky, vzniklo právnímu předchůdci žalobce vůči žalovanému mimo jiné právo na uhrazení: -) smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z hodnoty splátek, která byla kapitalizovaná na částku 10 000 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 168,20 Kč a -) sankčních poplatků ve výši 300 Kč za vymáhání dluhu. Dne 28. 1. 2022 (viz čl. 17) uzavřel právní předchůdce žalobce se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které žalobci postoupil pohledávku za žalovaným z titulu předmětné smlouvy. Žalobce pak po žalovaném uplatňuje zaplacení jistiny ve výši 17 958,29 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 16 651,71 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 168,20 Kč a sankčních poplatků ve výši 300 Kč, dále smluvní úrok ve výši 56% a zákonný úrok ve výši 11,75% z jistiny ve výši 17 958,29 Kč oba jdoucí od 18. 3. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným, předchůdce žalobce posoudil jeho úvěruschopnost s odbornou péčí podle zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházel mimo jiné z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), z dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, adres obecních/městských úřadů a interních registrů a dále vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, když právní předchůdce žalobce konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňujícími posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Protože se žalovaný k nařízenému jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 283816910 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 28. 11. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal právními předchůdci zaplatit spolu s poplatkem ve výši 22 000 Kč v 78 měsíčních splátkách po 539 Kč. Ze zákaznické karty žalovaného k žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, úvěr potřebuje na úhradu neočekávaných výdajů, pracuje u [právnická osoba] [anonymizováno], [obec], jako operátor výroby, jeho čistý měsíční příjem činí 32 134 Kč, což si právní předchůdce žalobce ověřil z výplatních pásek a jeho běžné měsíční výdaje činí 7 000 Kč. Soud dále nahlédnutím do soudního systému ISAS zjistil, že proti žalovanému je vedeno pět exekučních řízení, dne 19. 11. 2019 žalovaný uzavřel se [právnická osoba], smlouvu o úvěru na 30 000 Kč a dne 2. 8. 2019 smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobce na částku 29 000 Kč. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného toliko z informací, které jim poskytl sám žalovaný, ale už si neověřil jeho skutečné výdaje tedy výpisy z účtu, ze kterých by mohl zjistit, jaké má žalovaný skutečné výdaje a zda má volné prostředky ke splácení předmětného úvěru. Žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 20 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil 6 400 Kč, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 6 400 Kč a k vrácení mu tak zbývá 13 600 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobce má tedy právo pouze na to co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta. Přestože v řízení byl úspěšný v převážné míře žalovaný, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovanému žádné výdaje ve spojení s tímto řízením nevznikly.