7 C 46/2023-49 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou uplatněnou u soudu dne 8. 12. 2022 zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, když právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou 1. 4. 2021 smlouvu o úvěru č. 0355883, na jejímž základě žalované poskytl 15 000 Kč. Spolu s touto jistinou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč (celkem tedy 27 888 Kč) spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, a to v měsíčních splátkách po 1 992 Kč přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na 1. 6. 2022. Žalovaná na sjednanou částku uhradila pouze 2 000 Kč, které byly právním předchůdcem žalobce alokovány poměrně na jistinu ve výši 991,09 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky ve výši 1 008,91 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 25 888 Kč, představující jistinu ve výši 14 008,91 Kč a zůstatek smluvního příslušenství ve výši 11 879,09 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl právním předchůdcem žalobce zesplatněn a jeho splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 1. 6. 2022 a od 2. 6. 2022 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve znění pozdějších dodatků byla pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovanou postoupena na žalobce (viz čl. 6 a 15). Právní předchůdce žalobce předmětnou smlouvu o úvěru uzavřel po posouzení úvěruschopnosti žalované na základě informací, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Ke dni postoupení pohledávky činila její celková hodnota 35 389,34 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 14 008,91 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 255,87 Kč, nesplaceného příslušenství úvěru za dobu jeho trvání výši 11 879,09 Kč, postoupeného sankčního poplatku ve výši 1 500 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 191,09 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 817,49 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 5 492,76 Kč. S ohledem na osobu žalované, žalobce neuplatňuje postoupené sankční poplatky, náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, část postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, ale požaduje nesplacenou jistinu ve výši 14 008,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 120,89 Kč (nesplacené příslušenství za dobu trvání úvěru ve výši 11 879,09 Kč a postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 241,80 Kč), účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty ve výši 588,37 Kč. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 1. 4. 2021 pod č. 355883 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl 15 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek a výživné ve výši 10 000 Kč, státní příspěvek ve výši 1 000 Kč, má použitelný měsíční příjem ve výši 710 Kč, dále pobírá důchod či sociální dávky ve výši 6 828 Kč měsíčně, její osobní náklady činí celkem 10 290 Kč měsíčně a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Dále je uvedeno, že právnímu předchůdci žalobce žalovaná předložila výpis ze svého bankovního účtu. Ze soudního systému ISAS bylo zjištěno, že proti žalované je u zdejšího soudu mimo jiné vedeno od 18. 8. 2020 pod sp. zn. 3 EXE 619/2020 exekuční řízení ve věci oprávněné [právnická osoba] [anonymizováno], o zaplacení 29 383 Kč s příslušenstvím a od 29. 12. 2020 pod sp. zn. 6 EXE 1009/2020 exekuční řízení ve věci oprávněného [příjmení] [anonymizována dvě slova], o zaplacení 16 074 Kč s příslušenstvím. Což znamená, že žalované mělo k datu poskytnutí předmětného úvěru zbývat pouze životní minimum. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalované toliko z informací, které mu poskytla sama žalovaná. Právní předchůdce žalobce nemohl splnit a také nesplnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když je ze shora uvedeného zřejmé, že žalované po realizaci uvedených exekučních řízení zbývalo pouze životní minimum a na splácení dalších splátek jí nezbývaly žádné volné finanční prostředky. Právní předchůdce žalobce tak poskytl úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože právní předchůdce žalobce žalované prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 15.000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobce zaplatila 2 000 Kč, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaná na poskytnuté plnění zaplatila 2 000 Kč a k vrácení jí tak zbývá 13 000 Kč, které jí soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobce má tedy právo pouze na to co plnil jeho právní předchůdce na neplatnou smlouvu,