10 C 16/2024-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 265 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 11. 1. 2023 uzavřel se žalovaným smlouvu, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úroky ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu přitom mohl splatit kdykoliv. Žalovaný se ale s úhradou úroků dostal do prodlení, a proto došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 16. 5. 2023. S úhradou celého úvěru se tak žalovaný dostal do prodlení dne 17. 5. 2023. Proto se žalobce po žalovaném domáhal jak úhrady dlužné částky ve výši dlužné jistiny úvěru 15 000 Kč a dlužného smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 6 000 Kč a nadto po žalovaném požadoval úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. 48524 plyne, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úroky sjednané ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru měla trvat do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Splácení úvěru bylo sjednáno tak, že žalovaný se zavázal, že smluvní úrok přirostlý za uplynulé období bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to nejpozději k 10. dni v měsíci. Jistinu úvěru může splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalovaného sjednána povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení delšího než dva měsíce bylo sjednáno, že se stává splatným celý dluh, tj. nesplacená jistina, úroky a veškeré sankce za prodlení.4. Ze žádosti o úvěr č. 48524 plynou osobní údaje žalovaného, dále že je svobodný, způsob bydlení označil jako jiné, vzdělání má základní, je zaměstnaný jako dělník s měsíčním příjmem 33 376 Kč, měsíční výdaje má 10 000 Kč. Z výplatních pásek za říjen až prosinec plyne čistý příjem žalovaného v tomto období okolo 30 000 Kč měsíčně.5. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu, z bankovního účtu žalovaného byla na účet žalobce odeslána platba 1 Kč.6. Na účet žalovaného byla žalobcem odeslána částka 15 000 Kč, jak plyne z potvrzení o platbě ze dne 11. 1. 2023 a ze zprávy příslušné banky.7. Přípis ze dne 13. 5. 2023 obsahuje zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 48524 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Celková dlužná částka ke dni 13. 5. 2023 činila 43 992 Kč a žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení. Přípis je adresován žalovanému, avšak neobsahuje žádný podpis za odesílatele.8. Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobce zvláště vyzván k úhradě dlužné částky plynoucí ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalobcem dne 11. 1. 2023. Celkem byl vyzván k úhradě částky 47 016,59 Kč a na náhradě zastoupení k úhradě částky 12 051,60 Kč. Současně byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis byl žalovanému odeslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.9. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že vůči žalovanému je u zdejšího soudu vedeno dalších pět řízení pro nesplácení úvěrových produktů, jež byly žalovanému poskytnuty před předmětným úvěrem. Součet přechozích jistin úvěrových produktů bez předmětného úvěru činí 238 000 Kč.10. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, jakožto smlouvy, na kterou dopadá i úprava daná zákonem o spotřebitelském úvěru. Uzavřená smlouva je však neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, resp. toto zkoumání nebylo v řízení prokázáno. Přístup žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti u žalovaného soud posuzuje pouze jako formální. Žalobce sice ověřil příjmovou stránku u žalovaného, avšak u výdajové stránky se spokojil pouze s údaji poskytnutými žalovaným, aniž by je náležitě ověřoval, a to i ohledně dalšího úvěrového zatížení. Tvrzené přezkoumání úvěruschopnosti lustracemi v ISIR, CEE, CRKI a SOLUS, NRKI a BRKI nebylo ničím doloženo. Samotný souhlas žalovaného s těmito lustracemi soud nepovažuje za doložení toho, že k těmto lustracím skutečně došlo. Tvrzení, že v případě, že by sám žalovaný měl pochybnosti o své schopnosti splácet úvěr, měl kontaktovat žalobce, soud považuje za nepřípustné přenášení povinnosti žalobce na žalovaného. Poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně řádného přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a to zejména z hlediska jeho výdajové stránky, nemohl soud žalobci udělit, neboť tento i jeho právní zástupce se dobrovolně soudního jednání neúčastnili a toto poučení se uděluje pouze při jednání a dle ustálené judikatury není přípustné jednání odročovat pouze za účelem tohoto poučení. K doplnění tvrzení a doložení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl navíc žalobce ještě před jednáním soudem vyzván. Proto soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná a uložil žalovanému ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost vrátit žalobci pouze částku, odpovídající poskytnuté jistině úvěru, tedy částku 15 000 Kč. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobci vznikl až po té, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje za uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, když úspěšný byl z 58 % a neúspěšný ze 42 %, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16 % z celkových nákladů řízení žalobce. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Celkové náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 931 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 265 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce