10 C 217/2024-49 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 14 967,08 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 6. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. 23813803, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu i poplatek za poskytnutí úvěru, jakož i další poplatky za sjednané volitelné služby. Celkem měl žalobci uhradit částku 13 644 Kč. Žalovaný dvakrát požádal o odklad splatnosti, celkem o 14 dní, splatnost uvedené částky proto nastala dne 20. 5. 2023. Ke dni splatnosti ani později však žalovaný nic žalobci nezaplatil. Nadále tak dluží žalobci částku 13 644 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 10 500 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 840 Kč, dlužného poplatku za službu „, název, “ ve výši 110 Kč, dlužného poplatku za službu „, název, “ ve výši 165 Kč a dlužného poplatku za službu „, název, “ ve výši 29 Kč. Nadto po žalovaném žalobce požadoval i úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě pro případ prodlení s úhradou dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobce požadoval pouze za prvních 90 dní a vyčíslil jí částkou 1 323,08 Kč. V neposlední řadě pak žalobce ještě žádal po žalovaném úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 13 644 Kč od 21. 5. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Z písemného znění smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 6. 4. 2023 bylo zjištěno, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 10 500 Kč, a to v době do tří dnů od uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím v podobě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 840 Kč. Úrok sjednán nebyl. Ve smlouvě byly sjednány i poplatky za doplňkové služby, které si žalovaný zvolil, a to „, název, “ za poplatek 110 Kč měsíčně, „, název, “ za poplatek 165 Kč a „, název, “ za poplatek 29 Kč měsíčně. V bodu II. 6 smlouvy bylo uvedeno, že práva a povinnosti vyplývající z uvedených doplňkových služeb a další informace o nich jsou uvedeny v Sazebníku. Sazebník i Všeobecné obchodní podmínky žalobce tvořily součást smlouvy. Splatnost byla sjednána jednorázovou splátkou na den 6. 5. 2023. Smluvní pokuta ve smlouvě sjednána nebyla, je uvedena pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách.4. Z kopie občanského průkazu žalovaného a z autorizace ověření totožnosti prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP) bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla ověřována totožnost žalovaného i existence jeho bankovního účtu.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalovaný žije ve společné domácnosti ještě s další osobou, která má také příjem, jeho měsíční výdaje na půjčky činí 5 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení 1 000 Kč, měsíční nezbytné výdaje 1 000 Kč a další zbytné výdaje 1 000 Kč měsíčně. Žalovaným uvedený čistý měsíční příjem činil 50 000 Kč, zjištěný čistý měsíční příjem pak 136 200 Kč. Jako disponibilní příjem byla zjištěna částka 43 000 Kč. Z listiny nazvané identifikované příjmy plyne výše čistého ověřeného měsíčního příjmu 136 200 Kč, není zde uvedeno, čí je to příjem, ani z jakého zdroje byl zjištěn.6. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno vyplacení částky 10 500 Kč dne 6. 4. 2023 žalovanému. Ze zprávy příslušné banky bylo ověřeno, že na účet, jehož je majitelem žalovaný, byla dne 6. 4. 2023 od žalobce připsána částka 10 500 Kč.7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 24. 3. 2024 byl žalovanému zaslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.8. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 500 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ač žalobce tvrdil, že došlo k detailnímu zkoumání relevantních údajů, toto v řízení prokázáno nebylo. Příjmy žalovaného jím tvrzené a zjištěné se výrazně rozcházejí, z čeho byly příjmy žalobcem ověřovány, doloženo nebylo. Uvažované výdaje žalovaného ve výši celkem 3 000 Kč měsíčně jsou evidentně značně podhodnocené a neodpovídají běžné zkušenosti. Tvrzená kontrola v uváděných registrech nijak doložena nebyla. Proto má soud za to, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo dostatečné. Žalovaný nic z poskytnutých finančních prostředků žalobci nevrátil. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím a byl i upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud považuje postup žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za neadekvátní, nepodložený relevantními informacemi. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla na jistině úvěru poskytnuta částka 10 500 Kč a žalovaný nic z toho neuhradil, uložil mu soud povinnost celou tuto částku žalobci zaplatit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobci vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje za uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl po započtení vyčísleného příslušenství úspěšnější žalobce, který byl úspěšný z 60 % a neúspěšný z 40 %, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z odměny advokáta určené dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, dále jen a. t., ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaný před podáním žaloby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta k těmto úkonům ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t., 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady žalobce činí 2 252 Kč, z čehož 20 % činí 450 Kč, a proto soud uložil žalovanému právě tuto částku