10 C 243/2024-38 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 789 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel dne 23. 2. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl téhož dne žalovanému částku 7 500 Kč. Tato částka byla převedena bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný byl povinen dané společnosti vrátit částku 7 500 Kč a zaplatit jí i poplatek ve výši 3067,08 Kč a úrok ve výši 221,92 Kč. To však žalovaný neučinil k datu splatnosti dne 25. 3. 2023 ani později. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení celé dlužné částky odpovídající žalované částce a nadto po něm žádal úhradu zákonných úroků z prodlení jdoucích z částky 10 789 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný (bez omluvy) a žalobce (s omluvou) se nedostavili k soudnímu jednání, ačkoliv byli k němu řádně a včas předvoláni, aniž by požádali z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).4. Z písemného znění smlouvy o spotřebitelském úvěru č. CFBB6/528236 ze dne 22. 2. 2023 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde označeny , právnická osoba, (Úvěrující) a žalovaný (Úvěrovaný). Úvěrující byl dle smlouvy povinen do tří dnů od uzavření úvěrové smlouvy poskytnout úvěrovanému částku ve výši 7 500 Kč jako bezúčelový spotřebitelský úvěr, a to při sjednané úrokové sazbě 36 % ročně, kdy výše úroku činila 221,92 Kč, a při sjednaném poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 453,66 Kč při řádném splácení a 3 067,08 Kč při překročení doby splatnosti. Úvěrovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatkem, celkem tedy částku 10 175,58 Kč, případně 10 789 Kč, úvěrujícímu vrátit formou jednorázové splátky splatné dne 25. 3. 2023. Dále bylo ve smlouvě pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky sjednáno oprávnění úvěrujícího žádat po úvěrovaném další smluvní úrok, úrok z prodlení v zákonné výši, náhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení s limity dle zákona o spotřebitelském úvěru. Shodné informace vyplývají i z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru.5. Z potvrzení o platbě ze dne 23. 2. 2023 plyne, že , právnická osoba, převedla na účet žalovaného částku 7 500 Kč. Shodně ze zprávy banky vyplývá, že účet, na který byla tato částka převedena, je žalovaného a platba částky 7 500 Kč od , právnická osoba, byla na tento účet dne 23. 2. 2023 připsána.6. Z dílčích smluv o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a společností , právnická osoba, . a mezi , právnická osoba, . a žalobcem a ze seznamu postupovaných pohledávek soud dále zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena přes přechodného věřitele až na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 6. 2024. Téhož dne byla žalovanému zaslána i tzv. předžalobní výzva, ve které byl žalovaný upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.7. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, a to i přesto, že žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučení dle § 118a odst. 3 nemohl soud žalobci (ani jeho právnímu zástupci) udělit, neboť tento se z jednání soudu omluvil (nikoliv z důležitého důvodu a nežádal o odročení jednání) a neúčastnil se ho. Žalobce zastoupený právním zástupcem se tak dobrovolně připravil o možnost tohoto poučení.8. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které žalovaný vyčerpal od uvedené společnosti celkem částku 7 500 Kč. Žádnou úhradu neprovedl. Současně ovšem nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy byla jakkoliv zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobce nepředložil žádný důkaz, že k tomuto zkoumání došlo. Obecná tvrzení žalobce, že byla provedena lustrace v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI má soud za neprokázaná. Souhlas žalovaného ve smlouvě s provedením těchto lustrací nepostačuje, neboť nedokládá, že k lustracím skutečně došlo. Obecný popis původním věřitelem uplatňovaného algoritmu výpočtu mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr pak bez konkrétních vstupních informací (zjištěných příjmů a výdajů žalovaného) rovněž jako důkaz prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepostačí. Dále bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, . a poté mezi společností , právnická osoba, . a žalobcem byly uzavřeny smlouvy o postoupení pohledávky vůči žalovanému, která takto byla postoupena až na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru, tedy částku 7 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla na jistině úvěru poskytnuta částka 7 500 Kč a žalovaný nic z toho neuhradil, uložil mu soud povinnost celou tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl občanského zákoníku přešla. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobci vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje za uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. V dané věci byl úspěšnější žalobce, když byl úspěšný ze 56 % a neúspěšný z 44 %, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 % z jeho celkových nákladů řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl přitom dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Celkové náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 789 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu na zahájení řízení (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobce činily částku 2 252 Kč, z čehož 12 % představuje částka 270 Kč. Proto soud uložil žalovanému právě tuto částku na náhradě nákladů řízení žalobci zaplatit. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je přitom žalovaný tuto částku povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.13. Konečně pak soud dodává, že při určení celk