10 C 362/2023-46 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 31 986,73 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., uzavřel dne 17. 11. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Tato částka byla převedena bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Dle smlouvy byl žalovaný povinen dané společnosti vrátit částku 20 000 Kč a zaplatit jí i poplatek ve výši 11 986,73 Kč. To však žalovaný neučinil k datu splatnosti dne 16. 8. 2022 ani později. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení celé dlužné částky odpovídající žalované částce a nadto po něm žádal úhradu zákonných úroků z prodlení jdoucích z částky 31 986,73 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný (bez omluvy) a žalobce (s omluvou) se nedostavili k soudnímu jednání, ačkoliv byli k němu řádně a včas předvoláni, aniž by požádali z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).4. Z písemného znění smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 11. 2021 a shodně z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde označeny , právnická osoba, . (Úvěrující) a žalovaný (Klient). Úvěrující se ve smlouvě zavázal poskytnout klientovi finanční prostředky jakožto jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Klient - žalovaný se zavázal tuto jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 12 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 986,73 Kč úvěrujícímu vrátit, a to formou 9 pravidelných měsíčních splátek po 3 664 Kč. Splatnosti první splátky byla dojednána na den 16. 12. 2021. Z potvrzení o platbě ze dne 18. 11. 2021 plyne vyplacení částky 20 000 Kč z účtu , právnická osoba, . na účet, který dle zprávy příslušné banky v této době patřil žalovanému. Přijetí platby pod tímto VS na účet žalovaného banka potvrdila.5. Žalobce dále tvrdil, že před uzavřením smlouvy o úvěru bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato svá tvrzení však ničím nedoložil, důkazy na prokázání těchto tvrzení neoznačil ani nepředložil, ačkoliv byl k tomu soudem zvláště vyzván. Poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř mu soud vzhledem k jeho dobrovolné neúčasti u soudního jednání nemohl udělit.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému od původního věřitele soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ze společnosti , právnická osoba, . postoupena na žalobce. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.7. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, a to i přesto, že žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Poučení dle § 118a odst. 3 nemohl soud žalobci (ani jeho právnímu zástupci) udělit, neboť tento se z jednání soudu omluvil (nikoliv z důležitého důvodu a nežádal o odročení jednání) a neúčastnil se ho. Žalobce zastoupený právním zástupcem se tak dobrovolně připravil o možnost tohoto poučení.8. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Nebylo však prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Obecná tvrzení žalobce, že byla provedena lustrace v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB má soud za neprokázaná. Dále bylo zjištěno, že žalovanému společnosti , právnická osoba, . vyplatila bezhotovostním převodem na účet částku 20 000 Kč. Žalovaný nic dané společnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.12. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, neboť na daný právní vztah dopadala i úprava daná zákonem o spotřebitelském úvěru. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nebyla před uzavřením smlouvy řádně prozkoumána úvěruschopnost žalovaného, resp. toto prozkoumání nebylo v řízení prokázáno. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru, tedy částku 20 000 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. A protože žalovaný doposud nic právnímu předchůdci žalobce ani žalobci z uvedeného titulu neuhradil, uložil mu nyní soud povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na něho pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla.13. Naopak soud jako nedůvodný posoudil nárok žalobce na další částku 11 986,73 Kč, neboť s ohledem na to, co bylo výše uvedeno o neplatnosti smlouvy o úvěru, nelze nárok na tuto částku žalobci přiznat. V této části tak byla žaloba zamítnuta. Zároveň byla žaloba zamítnuta i v části týkající se úroku z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zcela novou lhůtu pro vrácení jistiny úvěru, neodvozenou od splatnosti sjednané v neplatné úvěrové smlouvě, ani od výzvy k vrácení dlužné částky, ale od možností spotřebitele. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 20 000 Kč žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaný v řízení netvrdil ani jinak nevyšlo najevo, že by nebyl schopen v této lhůtě uvedenou částku uhradit. Nárok na úroky z prodlení by tak žalobci případně vznikl až poté, co by žalovaný tuto novou lhůtu splatnosti k úhradě přiznané částky nedodržel (v podrobnostech viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022).14. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. V dané věci byl úspěšnější žalobce, když byl úspěšný ze 52 % a neúspěšný z 48 %, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 4 % z jeho celkových nákladů řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl přitom dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Celkové náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 280 Kč dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 986,73 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu na zahájení řízení (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobce činily částku 3 458 Kč, z čehož 4 % představuje částka 139 Kč. Proto soud uložil žalovanému právě tuto částku na náhradě nákladů řízení žalobci zaplatit. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je přitom žalovaný tuto částku povinen zaplatit k rukám právního zástupce