10 C 63/2024-101 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 22 941,39 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdkyně, , právnická osoba, . (dále jen banka), uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. 1008453105. Na základě této smlouvy banka opakovaně poskytovala žalované finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala aktuální dlužnou částku, tvořenou jistinou úvěru, sjednanými úroky a poplatky, bance pravidelně splácet, a to nejméně tzv. minimální měsíční splátkou, která byla stanovena ve výši 5 % čerpaného úvěru. Žalovaná ale přestala sjednané splátky hradit. Proto banka prohlásila úvěr za okamžitě splatný, a to ke dni 30. 11. 2022 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce, a to smlouvou ze dne 18. 9. 2023. Ke dni postoupení pohledávky činila výše nesplacené jistiny úvěru 19 996,39 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z neuhrazených splátek 1 928,74 Kč, výše dlužných smluvních poplatků 2 945 Kč a výše kapitalizovaného úroku z prodlení 2 403 Kč. Nadto žalobce, namísto původního věřitele, po žalované požadoval ještě smluvní úrok ve výši 22,99 % ročně a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, vše jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 19. 9. 2023 do zaplacení.2. K dotazu soudu žalobce doplnil, že před poskytnutím úvěru byla náležitě přezkoumána úvěruschopnost žalované, kdy jí udávané příjmy 42 914 Kč byly ověřeny z účtu, který pro žalovanou úvěrující banka vedla, a z něhož vyplynula výše měsíčního příjmu 42 914 Kč. Žalovaná uvedla, že povolání má na dobu neurčitou. Dále byla provedena kontrola v insolvenčním rejstříku, v bankovním a nebankovním registru klientských informací a v databázi odcizených dokladů. Dále bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená, má jednu vyživovací povinnost, žije v pronajatém domě/ bytě, přičemž hradí téměř celé náklady na bydlení. Její dosavadní interní splátky u banky činily 3 509,19 Kč, měla již od banky čerpány čtyři úvěrové produkty, žádné externí splátky žalované nebyly zjištěny. Ohledně dalších výdajů žalované pak bylo dle banky vycházeno z životního minima žalované a z normativních nákladů na bydlení.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, nedostavila se ani k jednání soudu, ke kterému byla včas a řádně předvolána, aniž by z důležitého důvodu požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 1008453105 a vydání a užívání karty, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že dne 19. 5. 2022 prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaná uzavřela s bankou , právnická osoba, . smlouvu, ve které se uvedená banka zavázala opakovaně poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce a žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky spolu s poplatky a dále plnit veškeré sjednané povinnosti. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 20 000 Kč, roční úroková sazba ve výši 22,99 %, procentuální sazba použitá k výpočtu minimální splátky činila 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Ve smlouvě byly sjednány i poplatky, a to mimo jiné poplatek za vedení karty ve výši 49 Kč měsíčně, za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč měsíčně, za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč. Pro případ prodlení žalované se splněním jakékoli pohledávky vůči bance bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalované vůči bance za ihned splatné a požádat žalovanou o jejich předčasné splacení. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné a produktové podmínky banky, úrokový lístek a sazebník poplatků.5. Z upomínky ze dne 18. 10. 2022 plyne, že banka upozorňovala žalovanou na dlužné splátky a na možnost následného zesplatnění celého dluhu, nedojde-li k úhradě těchto splátek. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 12. 2022 plyne, že banka zesplatnila celý dluh žalované plynoucí ze smlouvy č. 1008453105 s tím, že dluh činil 24 870,13 Kč, z čehož poplatky činily 2 945 Kč a úroky 1 928,74 Kč. Žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě celé dlužné částky.6. Z výpisů ke kreditní kartě a z platební historie soud zjistil, že žalovaná vyčerpala od banky celkem částku 28 796 Kč a splatila celkem 8 799,61 Kč.7. Z interního výstupu banky bylo zjištěno, že žalovaná deklarovala příjem 42 914 Kč, povolání na dobu neurčitou, jeden zdroj příjmů, čistý měsíční příjem domácnosti 45 000 Kč, dále že je rozvedená, bydlí v pronajatém domě / bytě, přičemž hradí na nákladech na bydlení 95,36 %, vyživuje 1 osobu. Její dosavadní interní splátky činily 3 509,19 Kč. Z přílohy plynou 4 stávající aktivní úvěrové produkty u banky.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena z banky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem banky ze dne 25. 9. 2023, který byl žalované poslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu.9. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 6. 10. 2023 byla žalované odeslána obyčejným způsobem, jak plyne ze seznamu odeslaných předžalobních výzev.10. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že žalovaná je u zdejšího soudu žalována pro zaplacení částek plynoucích z dalších 4 úvěrových produktů, které čerpala od dané banky, a to na základě smluv ze dne 20. 12. 2021, 28. 12. 2021, 3. 5. 2022 a 5. 6. 2022. Před uzavřením shora uvedené revolvingové smlouvy žalovaná již vyčerpala od banky na základě jiných úvěrových produktů celkem částku 130 000 Kč.11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které se banka zavázala opakovaně poskytovat žalované finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit, zaplatit úroky a poplatky, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši nejméně 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaná takto od banky vyčerpala celkem 28 796 Kč a na splátkách splatila 8 799,61 Kč. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti soud dospěl k závěru, že toto zkoumání bylo ryze formální, tvrzené ověřování příjmů žalované a ověřování v registrech a databázích bankou nebylo doloženo. Naopak bylo zjištěno, že žalovaná v průběhů půl roku čerpala od banky hned několik úvěrových produktů, před uzavřením dané smlouvy měla takto již vyčerpáno 130 000 Kč, tyto produkty přitom nebyly ukončeny. Reálné výdaje žalované nebyly zjišťovány, ani od žalované, banka vycházela při posuzování z částek, které jsou určeny pro výpočet sociálních dávek. Dále z provedených důkazů vyplynulo, že pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení činila výše dlužné jistiny úvěru 19 996,39 Kč. Před podáním žaloby byla žalované žalobcem zaslána předžalobní výzva.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Přístup banky ke zkoumání úvěruschopnosti žalované soud hodnotí pouze jako formální, nereflektující skutečnou situaci žalované, přičemž tento přístup banky vedl u žalované spíše ke vzniku dluhové pasti, nikoliv k zodpovědnému úvěrování, což je smyslem a účelem dotčených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Proto žalované vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalované byla na jistině úvěru poskytnuta částka celkem 28 796 Kč a žalovaná již uhradila celkem částku 8 799,61 Kč, zbývá jí na jistině úvěru vrátit částku 19 996,39 Kč. Proto jí soud dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť na něho pohledávka smluvně dle § 1879