13 C 1/2024-32 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 24 668,80 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., uzavřel dne 7. 2. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 13 000 Kč. Tato částka byla převedena bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Dle smlouvy byl žalovaný povinen dané společnosti vrátit částku 13 000 Kč a zaplatit jí i poplatek ve výši 11 668,80 Kč. To však žalovaný neučinil k datu splatnosti ani později. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení celé dlužné částky odpovídající žalované částce a nadto po něm žádal úhradu zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Z písemného znění smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 2. 2021 a shodně z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde označeny , právnická osoba, (Úvěrující) a žalovaný (Klient). Úvěrující se ve smlouvě zavázal poskytnout klientovi finanční prostředky jakožto jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč. Klient - žalovaný se zavázal tuto jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 40 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 668,80 Kč úvěrujícímu vrátit do 4.3.2022. Z potvrzení o platbě ze dne 7. 2. 2022 plyne vyplacení částky 13 000 Kč z účtu , právnická osoba, na účet, který dle zprávy příslušné banky v této době patřil žalovanému. Přijetí platby pod tímto VS na účet žalovaného banka potvrdila.4. Žalobce dále tvrdil, že před uzavřením smlouvy o úvěru bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato svá tvrzení však ničím nedoložil, důkazy na prokázání těchto tvrzení neoznačil ani nepředložil, ačkoliv byl k tomu soudem zvláště vyzván. Poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř mu soud vzhledem k jeho dobrovolné neúčasti u soudního jednání nemohl udělit.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému od původního věřitele soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ze společnosti , právnická osoba, postoupena na žalobce. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.6. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, a to i přesto, že žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Poučení dle § 118a odst. 3 nemohl soud žalobci (ani jeho právnímu zástupci) udělit, neboť tento se z jednání soudu omluvil (nikoliv z důležitého důvodu a nežádal o odročení jednání) a neúčastnil se ho. Žalobce zastoupený právním zástupcem se tak dobrovolně připravil o možnost tohoto poučení.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Nebylo však prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Obecná tvrzení žalobce, že byla provedena lustrace v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB má soud za neprokázaná. Dále bylo zjištěno, že žalovanému společnosti , právnická osoba, vyplatila bezhotovostním převodem na účet částku 13 000 Kč. Žalovaný nic dané společnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, neboť na daný právní vztah dopadala i úprava daná zákonem o spotřebitelském úvěru. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nebyla před uzavřením smlouvy řádně prozkoumána úvěruschopnost žalovaného, resp. toto prozkoumání nebylo v řízení prokázáno. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru, tedy částku 13 000 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. A protože žalovaný doposud nic právnímu předchůdci žalobce ani žalobci z uvedeného titulu neuhradil, uložil mu nyní soud povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na něho pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla.12. Naopak soud jako nedůvodný posoudil nárok žalobce na další částku 11 668,80 Kč, neboť s ohledem na to, co bylo výše uvedeno o neplatnosti smlouvy o úvěru, nelze nárok na tuto částku žalobci přiznat. V této části tak byla žaloba zamítnuta. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaný v řízení netvrdil ani jinak nevyšlo najevo, že by nebyl schopen v této lhůtě uvedenou částku uhradit.13. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 131,71 Kč, přičemž tato částka představuje 5,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 987 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 668,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.