13 C 166/2024-53 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení 137 763,60 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 4 195,93 Kč, s úrokem z prodlení v částce 9 257,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 137 763,60 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 135 663,60 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru – smlouvy s pojištěním schopnosti splácet-konsolidace půjček. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 210 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku včetně sjednaných úroků a poplatků dané bance vrátit, a to formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný splátky nehradil, a proto banka celý dluh plynoucí z uvedeného smluvního vztahu zesplatnila. Následně právní předchůdce žalobkyně dluh postoupil žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček vyplývá, že banka , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 11. 12. 2018 smlouvu, ve které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 210 000 Kč, z nichž částka 110 0000 Kč byla účelově vázána na splacení předchozího úvěru žalovaného u banky , právnická osoba, ., zbývající částka byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet jako bezúčelový úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit formou pravidelných měsíčních splátek, jimiž měl splácet jak jistinu úvěru, tak úroky při sjednané sazbě 8,9 % ročně. Současně se zavázal hradit na pojištění částku 253 Kč měsíčně. Celkem tak měl měsíčně platit částku 2 832,89 Kč, splátek měl uhradit 108. Mezi sjednanými poplatky byla sjednána částka 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky a částka 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek vůči bance, byla dle smlouvy banka oprávněna účtovat žalovanému především úrok z prodlení, dále poplatky a jiné platby související s prodlením a také byla oprávněna prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné produktové podmínky banky.4. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného ze dne 21. 11. 2023 bylo zjištěno, že dluh žalovaného na splatné jistině úvěru činí 135 663,60 Kč, dluh na smluvním úroku 4 195,93 Kč a na úroku z prodlení 8 903,40 Kč a 353,72 Kč a dluh na poplatcích, pojištění a pokutách 2 100 Kč.5. Z přípisu ze dne 27. 5. 2023 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému, že ke dni 25. 5. 2023 prohlásila úvěr za splatný, a to v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného. Dlužná částka činila 142 193,86 Kč, z čehož dlužnou jistinu představovala částka 135 663,60 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023, navazující dohodou ze dne 15. 11. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek a ve spojení s potvrzením o úplatě , právnická osoba, . bylo zjištěno, že , právnická osoba, . postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což vyplývá z uvedených listin.7. Z přípisu ze dne 17. 11. 2023 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni.8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, jak plyne z přípisu ze dne 27. 2. 2023 a souvisejícího poštovního podacího lístku.9. Ze žádostí žalovaného o úvěr, z výpisů z účtu žalovaného a z interní metodiky žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti včetně zachycených výstupů z registrů bylo ověřeno, že před uzavřením každé ze smluv o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného.10. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.14. Žaloba je důvodná.15. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, výše uvedenou bankou, a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Banka jako úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednané finanční prostředky. Žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky, jimiž měl splatit, jak jistinu aktuálně úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky. Proto banka mohla v souladu se smlouvou celý úvěr vždy zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru a poplatky, který v součtu odpovídá žalované částce. A protože žalovaný doposud tuto částku nezaplatil, uložil mu soud povinnost uhradit celou žalovanou částku, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka za žalovaným smluvně přešla ve smyslu § 1879 a násl. o. z. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě v převážné části i ohledně požadovaného příslušenství. Nárok na smluvní úrok totiž vyplývá přímo ze smluv o úvěru ve spojení s § 2395 o.z.16. Ohledně úroků z prodlení soud vyšel z ustanovení § 1970 o. z., dle kterého vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobkyni nárok na tento úrok z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že požadovaný úrok z prodlení nepřesahuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 308,7 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 511 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 137 763,60 Kč sestávající z částky 6 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 620 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 6 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 10. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 370 Kč ve výši 5 117,70 Kč. Pokud žalobkyně účtovala náhradu nákladů řízení za úkon ze dne 5. 8. 2024 jež byl doplněním žaloby, soud tento úkon nepřiznal, neboť se jednalo o vadu žaloby, která mohla mít za následek neúspěch v dané věci. Pokud žalobkyně účtovala náhradu nákladů řízení za Na základě výzvy soudu za výzvou, kterou byli účastnici vyzvání, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud dospěl k závěru, že toto sdělení nelze podřadit pod žádný z úkonů právní služby podle § 11 odst. 2, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).