13 C 172/2024-59 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 60 507,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným dne 10.12.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i úrok ve výši 18 087,79 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 68 087,79 Kč měl žalovaný uhradit minimální měsíční platbou, a to do úhrady celkové dlužné částky. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, byla žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ byl žalovanému dostupný́ online na účtu. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, nezaplatil nic. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno.2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.3. Soud má ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 12. 2022 za prokázané, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 68 087,79 Kč měl žalovaný uhradit minimální měsíční platbou, a to do úhrady celkové dlužné částky. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, byla žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ byl žalovanému dostupný́ online na účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, pouze v těchto smluvních podmínkách bylo ujednáno právo na zesplatnění dosud nesplacené jistiny pokud výše nedoplatku bude činit alespoň trojnásobek první měsíční splátky a žalovaný ani ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy dlužné splátky neuhradí.4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, jakož i jeho další úvěrové zatížení, přičemž tvrzení žalovaného byla ověřována z výplatních pásek a nájemní smlouvy.5. Z tabulky umoření plyne, že žalovaný vyčerpal celou částku 50 000 Kč dne 10. 12. 2022. Neuhradil jedinou splátku.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023.7. Z výzvy k zaplacení ze dne 15. 2. 2024 má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedl skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornil žalovaného na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 16. 2. 2024.8. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v červnu roku 2022 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů domácnostem na spotřebu 8,62 % ročně.9. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč. Žalovaný tento úvěr vyčerpal dne 10. 12. 2022. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti částku 68 087,79 Kč. V této částce byl obsažen i vyčíslený úrok při sjednané sazbě 60 % ročně. Obvyklá úroková sazba u obdobných úvěrů v daném období činila 8,62 % ročně. Žalovaný měl dle smlouvy úhradu celkové dlužné částky provést pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný zaplatil pouze jednu splátku. Zesplatnění úvěru nastalo splněním podmínek ve smyslu odst. 11.3. smluvních podmínek, kdy žalovaný dluh neuhradil v náhradním termínu. Žalovaný nezaplatil na úhradu dluhu z uvedeného titulu nic. Pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.12. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně.13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumána. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 60 % ročně, což je mnohonásobně vyšší sazba, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.14. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel. Z obsahu spisu vyplynulo, že ke snížení požadovaných smluvních úroků přistoupil až žalobce v rámci žaloby.15. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.16. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalovaného.17. Soud tedy nárok žalobce posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč, přičemž žalovaný na tento dluh nezaplatil nic. Proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná částečně a přiznal žalobci pouze doplatek bezdůvodného obohacení.18. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.20. Úrok soud přiznal žalobci od 21.2.2024, tedy od data doručení předžalobní upomínky, neboť toto datum má soud za první výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení, prokazatelně žalovanému doručenou. V otázce doručení soud postupoval podle domněnky doby dojití podle § 573 o.z. kdy se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Zásilka byla odeslána 15. 2. 2024.21. Soud s