13 C 24/2024-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 716 824,06 Kč s úrokem ve výši 4,7 % ročně z částky 700 000 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 700 000 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že uzavřela (tehdy ještě pod původním názvem , banka, se žalovaným smlouvu o stavebním spoření č., Anonymizováno, Následně na základě této smlouvy žalovaný požádal o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do výše limitu 700 000 Kč. Tento meziúvěr byl žalovanému schválen a následně žalovaný vyčerpal celou maximální částku. Žalovaný svůj dluh nevyrovnal.2. Ze smlouvy o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne 25. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně (pod názvem , banka, .) uzavřela se žalovaným smlouvu o stavebním spoření, přičemž byla sjednána cílová částka 700 000 Kč.3. Ze žádosti žalovaného o poskytnutí meziúvěru ze dne 25. 10. 2021 plyne, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí meziúvěru z uvedeného stavebního spoření. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena údaji zjištěnými od žalovaného a doloženými jeho výplatními páskami a výpisy z jeho bankovního účtu.4. Dne 25. 11. 2021 byla sjednána mezi žalobkyní a žalovaným úvěrová smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému meziúvěr ze stavebního spoření pro účely financování vymezených bytových potřeb žalovaného až do výše 700 000 Kč. Žalovaný se zavázal po dobu trvání meziúvěru splácet úroky z celkové vyčerpané částky ve výši 5,3 % ročně splátkou ve výši 3 091,67 Kč měsíčně. Současně se ve smlouvě zavázal hradit na účet stavebního spoření částku 1 820 Kč měsíčně s tím, že za splnění sjednaných podmínek bude následně naspořená částka použita na úhradu dluhu z meziúvěru. Pro případ kvalifikovaného prodlení žalovaného s úhradou splátek dle Obecných úvěrových podmínek žalobkyně bylo sjednáno oprávnění žalobkyně odstoupit od úvěrové smlouvy a požadovat okamžité splacení celého meziúvěru. Obecné úvěrové podmínky tvořily nedílnou součást smlouvy o úvěru a v bodu J, na nějž je ve smlouvě odkazováno, definují kvalifikované prodlení jako prodlení se zaplacením více než dvou splátek úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než tři měsíce; totéž platí, pokud dlužník nehradí sjednané měsíční vklady.5. Z žádosti o čerpání meziúvěru a potvrzení o vyčerpání plyne, že dne 8. 12. 2021 žalovaný vyčerpal celou částku 700 000 Kč.6. Z přípisu ze dne 14. 4. 2022 plyne, že od 1. 4. 2022 došlo k navýšení úrokové sazby na 4,7 % ročně z důvodu ukončení slevy z úrokové sazby v důsledku zániku užívání zvýhodněného produktu – , název, – běžný účet. Současně bylo žalovanému oznámeno navýšení měsíční splátky na 2 741,67 Kč.7. Z výpisu z vkladového účtu žalovaného plyne, že žalovaný hradil sjednaný vklad 900 Kč měsíčně do 25. 7. 2022, do stejného data hradil i splátky úroků na meziúvěrový účet, jak plyne z výpisu z tohoto účtu. Dále již sjednané platby nehradil.8. Z oznámení žalobkyně ze dne 3. 5. 2022 plyne, že ke dni 30. 4. 2022 nastala účinnost odstoupení od smlouvy o meziúvěru a současně nastala splatnost celého dluhu. Žalovaný byl tímto přípisem vyzván k úhradě částky 716 824,06 Kč.9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky přípisem, ve kterém byl žalobkyní upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu.10. Skutečnosti vyplývající ze shora popsaných důkazů si vzájemně neodporují, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.11. Právní poměry mezi žalobkyní a žalovaným se řídí ustanovením § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Žalobkyně coby úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednané finanční prostředky, naopak žalovaný jakožto úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal řádně a včas hradit sjednané splátky úroků a vklady na spořící účet. Proto mohla žalobkyně v souladu se smlouvou a s § 1931 občanského zákoníku prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a požadovat po žalovaném jednorázovou úhradu celé dlužné částky. A protože žalovaný dosud svůj dluh nevyrovnal, uložil mu nyní soud povinnost dlužnou částku, která odpovídá žalované částce, žalobkyni zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném příslušenství v podobě úroků a úroků z prodlení, neboť na úroky vznikl žalobkyni nárok přímo z úvěrové smlouvy ve spojení s § 2395 občanského zákoníku a na úroky z prodlení jí pak vznikl nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 74 417,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 28 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 716 824,06 Kč sestávající z částky 11 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 590 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 11 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 11 180 Kč za účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. e) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného ve výši 3 021,80 Kč za cestu , adresa, , vzdálenost 248 km, průměrné spotřebě 5,8 l/100 km, ztráta času 900 Kč za 9 půlhodin a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.