13 C 244/2024-28 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovanou dne 16. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i sjednaný úrok. Dlužnou částku měla žalovaná uhradit minimální měsíční platbou, a to do úhrady celkové dlužné částky. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, byla žalované sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ byl žalované dostupný́ online na účtu. Žalovaná splátky řádně a včas nehradila, na úhradu dluhu nezaplatila nic. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno.2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 1. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 32 200,89 Kč měla žalovaná uhradit minimální měsíční platbou, a to do úhrady celkové dlužné částky. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, byla žalované sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ byl žalované dostupný́ online na účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, pouze v těchto smluvních podmínkách bylo ujednáno právo na zesplatnění dosud nesplacené jistiny, pokud výše nedoplatku bude činit alespoň trojnásobek první měsíční splátky a žalovaná ani ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy dlužné splátky neuhradí.4. Z tabulky umoření plyne, že žalovaná vyčerpala celou částku 25 000 Kč dne 1. 2. 2023. Poté neuhradila na dluh žádnou splátku.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno.6. Z výzvy k zaplacení ze dne 30. 4. 2024 má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedl skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornil žalovanou na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 30. 4. 2024.7. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v únoru roku 2022 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů domácnostem na spotřebu 9,56 % ročně.8. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaná tento úvěr vyčerpala dne 1. 2. 2023. Dle smlouvy byla žalovaná povinna vrátit uvedené společnosti částku 32 200,89 Kč. V této částce byl obsažen i vyčíslený úrok při sjednané sazbě 48 % ročně. Obvyklá úroková sazba u obdobných úvěrů v daném období činila 9,56 % ročně. Žalovaná měla dle smlouvy úhradu celkové dlužné částky provést pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaná nezaplatila nic. Zesplatnění úvěru nastalo splněním podmínek ve smyslu smluvních podmínek, kdy žalovaná dluh neuhradila v náhradním termínu. Pohledávka za žalovanou z uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.11. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně.12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 48 % ročně, což je je mnohonásobně vyšší sazba, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.13. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel. Z obsahu spisu vyplynulo, že ke snížení požadovaných smluvních úroků přistoupil až žalobce v rámci žaloby.14. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.15. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalované.16. Soud tedy nárok žalobce posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 25 000 Kč, žalovaná nevrátila nic. Proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná částečně a přiznal žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši zapůjčené jistiny.17. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.19. Úrok soud přiznal žalobci od 6. 5. 2024, od data doručení předžalobní upomínky, neboť toto soud považuje za první výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení. V otázce doručení soud postupoval podle domněnky doby dojití podle § 573 o.z. kdy se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.20. Soud připomíná, že již od 24. 4. 2020, tedy více jak čtyři roky platí limitace úroku ze spotřebitelského úvěru, kdy tato výše je limitována zákonem č. 257/2016 Sb., v platném znění, který v § 122 odst. 4 stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Je s podivem, že ač zdejší soud přiznává opakovaně