13 C 286/2024-33 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 210,64 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr včetně sjednaných úroků formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný splátky řádně a včas neuhradil, když uhradil pouze částku ve výši 15 000 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 7. 3. 2023 a její přílohy (pojištění schopnosti splácet úvěr) jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i pevný úrok ve výši 73,99 %, když při odstoupení od smlouvy činila částka úroku za 1 kalendářní den 51,38 Kč. Dále účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu č. , číslo smlouvy, , kde měli sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr za měsíční poplatek ve výši 228 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 78 432 Kč původnímu věřiteli uhradit ve 48měsíčních splátkách ve výši jedné splátky 1 862 Kč. Ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to o délce 30 dnů, ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaný po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru, vznikne žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výš 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, a to za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do jejího úplného zaplacení. Ve smlouvě bylo rovněž ujednáno pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek o více jak 65 dní, právo žalobce úvěr ze smlouvy zesplatnit.5. Z analýzy bonity klienta ze dne 7. 3. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy z předložených dokladů žalovaným zjistil, že pravidelný měsíční čistý příjem žalovaného činí 36 900 Kč, jež právní předchůdce žalobkyně ověřil u zaměstnavatele žalovaného. Dále bylo zjištěno, že náklady na bydlení činí 5 499 Kč, výdaje žalovaného celkem představovaly částku 10 359 Kč. Právní předchůdce žalobkyně si dále také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR.6. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřil si jeho osobní a majetkové poměry. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.7. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poukázal dne 8. 3. 2023 na účet č. , č. účtu, částku 25 000 Kč.8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 6. 2023 má soud za prokázané, že v důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr, toto oznámil žalovanému oznámením ze dne 25. 6. 2023 a vyzval jej k úhradě dluhu, a to nesplacené jistiny, dlužných úroků, poplatků za pojištění a dlužných smluvních pokut.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2023 a jejího oznámení má soud za prokázané, že pohledávka byla řádně postoupena na žalobkyni, a toto bylo dne 12. 12. 2023 oznámeno žalovanému, a to doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 12. 12. 2023.10. Ke dni postoupení pohledávky činila jistina částku 29 607,20 Kč, poplatek za pojištění částku 684 Kč, dlužná smluvní pokuta do zesplatnění částku 998 Kč.11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 30. 1. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek nejpozději do 14. 2. 2024 a upozornila jej na možnost řešení sporu soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 30. 1. 2024.12. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v lednu roku 2023 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů domácnostem na spotřebu 8,50 % ročně, u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 9,17 % ročně.13. Soud dospěl k následujícímu sk