3 C 182/2024-66 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 13. 6. 2024 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 11. 8. 2023 uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu. Poskytl žalovanému dohodnutých 15000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku s úrokem a poplatky ve výši 6040 Kč, vše do 8. 9. 2023. Žalovaný však splatil pouze 2166 Kč dne 6. 11. 2023 a 6000 Kč dne 11. 12. 2023, a tak dluží 14284 Kč jistiny a 2775 Kč smluvní pokuty (dohodnutá 0,1 % denně ze 14284 Kč, kapitalizovaná za dobu od 12. 12. 2023 do 13. 6. 2024). Dále se domáhal úroků z prodlení.2. Žalovaný se ničím nebránil.3. Soud ověřil z úvěrové smlouvy dohodu stran výše popsanou. Smlouvu však má soud za neplatnou pro nesplnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Žalobce sice tvrdil, že tak učinil, když vycházel z informací od žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, výpisu z jeho bankovního účtu a výpisu z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB, avšak jeho tvrzení se nepotvrdilo. Žalovaný o sobě uvedl (v rozvaze žalobce při posouzení schopnosti splácet), že žije s družkou, živí jedno dítě, zaplatí za bydlení 16000 Kč měsíčně, na splátky úvěrů 6000 Kč měsíčně, na živobytí vynaloží 12000 Kč měsíčně, vydělá si 50000 Kč měsíčně a ostatní členové jeho domácnosti mají příjmy 9000 Kč měsíčně. Ze tří měsíčních výpisů z bankovního účtu žalovaného u , jméno FO, lze přitom ověřit výši jeho výdělku - 87982,26 Kč v květnu 2023, 68310,05 Kč v červnu a 50450,80 Kč v červenci 2023 (což odpovídá aritmetickému průměru 68914,37 Kč, se kterým počítal žalobce při posouzení schopnosti splácet), ale také postupně se zhoršující majetkovou situaci žalovaného. Při zběžném porovnání počátečního a koncového stavu na účtu v jednotlivých měsících by se mohlo zdát, že žalovaný hospodařil téměř vyrovnaně: 3402,28 Kč x 1811,48 Kč v květnu, 1811,48 Kč x 673,10 Kč v červnu a 673,10 Kč x -35 Kč v červenci - avšak při podrobnější prohlídce pohybu na účtu je zřejmé, že tomu tak bylo pouze za cenu výrazného zadlužení žalovaného - 19. 6. 2023 půjčka 10000 Kč od žalobce, 18. 7. 2023 půjčka 15000 Kč od žalobce. Žalobce nepředložil jiné důkazy o posouzení úvěruschopnosti. Uvedený další příjem člena rodiny nebyl ničím doložen, náklady na bydlení, na živobytí a splátky půjček rovněž ne. V rozvaze majetkových poměrů žalovaného (kterou žalobce předložil) se vychází z aritmetického průměru výdělku, který výrazně klesal. Nezbývá tak než uzavřít, že žalobce neprokázal splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Předložené podklady svědčí o pravém opaku - věřitel posoudil úvěruschopnost dlužníka, ale přání poskytnout úvěr zde bylo otcem myšlenky a s odbornou péčí to nemělo nic společného. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu neplatnou ve smyslu konstantní judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Získané informace pak mají posoudit s odbornou péčí, nikoliv je pouze shromáždit a dále nehodnotit.4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Věřitel však poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a proto lze uvažovat pouze o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako nároku na vrácení bezdůvodně vyplacené (a dosud nesplacené) částky. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovanému se dostalo 15000 Kč převodem na jeho účet, jak dokládá potvrzení banky. Žalovaný splatil 8166 Kč, jak tvrdí žalobce. Proto soud přiznal žalobci 6834 Kč a ve zbytku zamítl žalobu. Smluvní pokuta i poplatek za úvěr mají právní základ v neplatné smlouvě, proto nelze souhlasit se započtením obou splátek na tyto nároky. U úroků z prodlení soud vychází z konstantní judikatury českých soudu, jež se ustálila na takovém postupu - vyjádřeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262: Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit nám