7 C 208/2023-51 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 11. 8. 2023, zaplacení žalované částky z titulu neuhrazení úvěru, který byl žalované poskytnut žalobcem na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 135480 ze dne 10. 9. 2021 ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky. Žalovaná, ale nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou 15. 12. 2021. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 12. 2021 (viz čl. 10), kde ji vyzval k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však vůči žalobci své splatné závazky neuhradila a žalobce jí proto zaslal druhou písemnou upomínku ze dne 5. 1. 2022, ve které jí opětovně vyzval k úhradě dlužné částky. Na tyto upomínky nebylo se strany žalované reagováno zaplacením, proto žalobce přistoupil ke zesplatnění úvěru a vyzval žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru (viz čl. 11). Následně žalobce s žalovanou 18. 5. 2022 uzavřel uznání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři, ve kterém žalovaná uznala co do důvodu vzniku a výše svůj dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru a zavázal se tento dluh uhradit formou pravidelných měsíčních splátek. Protože se žalovaná opět dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky, splatné dle splátkového kalendáře 25. 7. 2022, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 49 338,07 Kč, jež představuje toliko část celkově uznaného dluhu, tedy zbývající neuhrazenou jistinu ze smlouvy o úvěru. Žalobce tedy po žalované uplatňuje žalovanou částku představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů soudního řízení.Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 135 480 uzavřené mezi žalobcem coby poskytovatelem a žalovanou coby spotřebitelem dne 10. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou a celková částka spotřebitelského úvěru byla splatná k 15. 8. 2027.Z listiny nazvané Uznání dluhu č. 2200090 a dohoda o splátkovém kalendáři uzavřené mezi žalovanou a žalobcem dne 18. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že uznává svůj dluh vůči žalobci, vzniklý se smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 135 480 ze dne 10. 9. 2021 uzavřené se žalobcem co do důvodu a výše 183 169,73 Kč, která sestává z jistiny ve výši 49 338,07 Kč, zbylé části úroků ve výši 40 680,62 Kč, smluvní pokuty ve výši 24 669,04 Kč, zbylé části služby Podpora ve výši 61 390 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 292 Kč. Žalovaná coby dlužník se zavázala celý dluh ve výši 183 169,73 Kč uhradit věřiteli nejpozději do 25. 8. 2028 ve sjednaných pravidelných splátkách dle splátkového kalendáře s tím, že pokud neuhradí kteroukoli ze sjednaných splátek dluhu ve sjednané výši nebo termínu splatnosti, stává se dnem následujícím po dni splatnosti neuhrazené splátky splatný celý dluh.Soud projednávanou věc posoudil dle § 2053 o. z., podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Uznání dluhu není novým právním titulem závazku. Zakládá se jím právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku. Znamená to, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na kterém je, chce-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. Protože žalovaná v projednávané věci ani netvrdila, že předmětný dluh nevznikl, byl splněn nebo jinak zanikl, soud žalobě vyhověl i v části požadující po žalované i zákonné úroky z prodlení, neboť na úroky z prodlení vznikl žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 12 670 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 470 Kč, nákladů za právní zastoupení za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 3 100 Kč a 3x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb.