10 C 133/2025-98 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení celkové částky 89 011 Kč s příslušenstvím, a to ze tří samostatných nároků. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovanou ve dnech 1. 4. 2021, 22. 2. 2021 a 21. 10. 2020 smlouvy o zápůjčce, na základě kterých vždy poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a dvakrát 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto částky dané společnosti vrátit a vždy zaplatit i sjednané souhrnné poplatky, a to vše v pravidelných splátkách. Žalovaná však ani v jednom případě tuto povinnost nedodržela a po uplynutí splatnosti posledních ze stanovených splátek, nadále dlužila dané společnosti tvrzené částky, tedy částky 14 790 Kč, 39 905 Kč a 34 316 Kč. S účinností ke dni 29. 1. 2024, byly všechny tři pohledávky za žalovanou smluvně postoupeny na žalobce. Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalované úhrady všech dlužných částek, smluvních úroků jdoucích z těchto částek a nadto po žalované žádal i úrok z prodlení jdoucí z jednotlivých dlužných částek. Úroky i úroky z prodlení žalobce vždy částečně kapitalizoval ke dni postoupení pohledávky a dále je žádal od 30. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Nedostavila se ani k jednání soudu, ke kterému byla včas a řádně předvolána, aniž by z důležitého důvodu požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2020 zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a současně jí zaplatit i tzv. souhrnný poplatek ve výši 23 194 Kč. Dále bylo ve smlouvě sjednáno i doplňkové pojištění za poplatek 2 322 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 45 516 Kč měla žalovaná uhradit formou 18 měsíčních splátek po 2 529 Kč. 1. splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí finančních prostředků v hotovosti. Ze zákaznické karty, žádosti o spotřebitelský úvěr, vyplynulo, že žalovaná žije v nájemním bydlení, má učňovské vzdělání, je rozvedená, nemá žádné vyživovací povinnosti. Pracuje jako kuchařka ve společnosti , právnická osoba, , kde dosahuje příjmu 13 480 Kč čistého měsíčně, jiný zdroj příjmů nemá. Jako výdaje uvedla externí splátky 1 000 Kč, interní splátky 1 395 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Z výplatních pásek za srpen a září 2020 plyne čistý příjem žalované 13 578 Kč a 13 388 Kč. Z tabulky umoření plyne, že žalovaná zaplatila uvedené společnosti celkem částku 11 200 Kč.4. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 2. 2021 zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a současně jí zaplatit i tzv. souhrnný poplatek ve výši 24 964 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 44 946 Kč měla žalovaná uhradit formou 21 měsíčních splátek po 2 141 Kč. 1. splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí finančních prostředků v hotovosti. Ze zákaznické karty, žádosti o úvěr, bylo dále zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, je rozvedená, nemá vyživovací povinnosti. Dosáhla učňovského vzdělání, pracuje na plný úvazek jako kuchařka u společnosti , právnická osoba, ., kde dosahuje čistého měsíčního příjmu 16 119 Kč. K výdajům uvedla, že nemá žádné externí zatížení, interní splátky činí 5 147 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje činily 4 000 Kč. Z výplatních pásek za leden a únor 2021 plyne, že žalovaná obdržela od zaměstnavatele čistý měsíční příjem ve výši 14 440 Kč a 14 571 Kč. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná celkem zaplatila částku 5 041 Kč.5. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 4. 2021 zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a současně jí zaplatit i tzv. souhrnný poplatek ve výši 12 625 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 625 Kč měla žalovaná uhradit formou 52 týdenních splátek po 532 Kč. 1. splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí finančních prostředků v hotovosti. Ze zákaznické karty, žádosti o úvěr, bylo dále zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, je rozvedená, nemá vyživovací povinnosti. Dosáhla učňovského vzdělání, pracuje na plný úvazek jako kuchařka u společnosti , právnická osoba, ., kde dosahuje čistého měsíčního příjmu 14 505 Kč. K výdajům uvedla, že nemá žádné externí zatížení, interní splátky činí 7 288 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje činily 4 000 Kč. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná celkem zaplatila částku 12 835 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že všechny tři dotčené pohledávky za žalovanou, plynoucí ze shora uvedených smluv, byly postoupeny ze společnosti , právnická osoba, na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 1. 2024, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě pohledávek v celkové výši 137 229,14 Kč s příslušenstvím.7. Z výzvy k plnění ze dne 22. 5. 2024 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky s příslušenstvím, přičemž výzva obsahovala skutkový i právní rozbor, jakož i upozornění na možnost následného vymáhání dlužných částek soudní cestou. Ze souvisejícího poštovního podacího lístku plyne odeslání této výzvy žalované doporučeným způsobem dne 22.5. 2024.8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. V případě smlouvy ze dne 1. 4. 2021 jí byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázal uhradit 27 625 Kč, zaplatila celkem částku 12 835 Kč. V případě smlouvy ze dne 22. 2. 2021 byla žalované v hotovosti oproti podpisu na smlouvě poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit částku 44 946 Kč, zaplatila částku 5 041 Kč. V případě smlouvy ze dne 21. 10. 2020 byla žalované opět v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit částku 45 516 Kč, zaplatila celkem částku 11 200 Kč. Zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením jakékoliv z těchto smluv v řízení probíhalo prostřednictvím údajů vyplněných žalovanou v tzv. zákaznických kartách a v případě smlouvy ze dne 21. 10. 2020 a 22. 2. 2021 byly doloženy vždy 2 výplatní pásky žalované. Jiné ověřování úvěruschopnosti doloženo nebylo. Pohledávky za žalovanou byly následně s účinností ke dni 29. 1. 2024 postoupeny na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem znovu zvláště k úhradě žalované částky vyzvána přípisem ze dne 22. 5. 2024, odeslaným téhož dne, kde byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.9. Podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla ve všech třech případech uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv byla přezkoumávána pouze dílčím způsobem, a to dle údajů zjištěných jen od žalované s doložením výše jejích příjmů, výdajová stránka a další finanční či úvěrové zatížení zkoumáno nebylo. Smlouvy byly uzavřeny ve velmi krátkém časovém rozmezí. Z toho všeho soud usuzuje, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno pouze formálně a vedlo spíše ke vzniku dluhové pasti u žalované, nikoliv k zodpovědn