10 C 152/2025-47 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 432 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit i sjednané úroky, a to vše formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však splátky nehradil, a proto byl celý jeho dluh zesplatněn. Ani poté žalovaný nic nezaplatil. Pohledávka za žalovaným skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 5 432 Kč byla následně smluvně postoupena na žalobce. Proto žalobce namísto původního věřitele požadoval po žalovaném úhradu všech těchto částek a nadto po něm žádal i zaplacení zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné jistiny úvěru od 8. 12. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 12. 6. 2024 a ze souvisejícího obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnout, a to i opakovaně, žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku splácet formou minimálních měsíčních splátek, přičemž výše každé minimální měsíční splátky je odvislá od výše aktuální dlužné částky a žalovaný o této výši bude informován prostřednictví zákaznického účtu, sms a emailové zprávy. Uvedenými splátkami se žalovaný zároveň zavázal hradit i sjednaný úrok ve výši 80 % ročně, jakož i ceny dle aktuálního sazebníku věřitele. Pro případ prodlení se splacením jakékoli splátky bylo sjednáno oprávnění věřitele od smlouvy odstoupit a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Zároveň ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli peněžité pohledávky, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení.4. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru nebylo nijak doloženo.5. Z výpisu z účtu plyne odeslání částky 14 000 Kč dne 12. 6. 2024 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru. Ze zprávy , právnická osoba, . plyne, že dne 12. 6. 2024 byla na účet, jehož vlastníkem a disponentem je žalovaný, připsána částka 14 000 Kč od společnosti , právnická osoba6. Z přípisu ze dne 7. 12. 2024 plyne, že , právnická osoba, oznámila žalovanému, že z důvodu nehrazení splátek došlo k zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. , hodnota, , a to ke dni 7. 12. 2024. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 19 601 Kč, z čehož jistina úvěru činila 14 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku č. 1, seznamu postupovaných pohledávek, plyne, že pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno, jak plyne z přípisu ze dne 15. 1. 2025.8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 15. 1. 2025 byl žalovanému zaslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.9. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru však nebylo v řízení nijak prokázáno. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou, a proto uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru, a to žalobci, na něhož v mezidobí pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. Bylo přitom na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, jaké jsou jeho možnosti a schopnosti k zaplacení této částky. Žalovaný tak však v řízení neučinil, a proto soud uzavřel, že je v jeho možnostech a schopnostech uloženou částku zaplatit v obecné pariční lhůtě, tedy ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ostatní nároky soud s ohledem na dovozenou neplatnost úvěrové smlouvy zamítl jako nedůvodné.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran, přičemž do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, kdy pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobce tak byl ve věci úspěšný z 67 % a neúspěšný z 33 %, proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 34 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z odměny advokáta dle § 6, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a.t.) ve výši 3 x 400 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta k těmto úkonům právní služby ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 6 a.t. a z 21 % DPH z uvedených částek kromě soudního poplatku, tedy z částky 1 500 Kč, ve výši 315 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení žalobce činí 2 615 Kč, z čehož 34 % činí 889 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost právě tuto částku na náhradě nákladů řízení žalobci zaplatit, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.14. Pro úplnost soud dodává, že za účelný úkon právní služby nepovažoval doplnění žalobních tvrzení žalobcem ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, učiněné k výzvě soudu, neboť šlo o tvrzení, která měla být učiněna již v žalobě. Současně soud má za to, že bylo namístě při rozhodování o náhradě nákladů řízení uplatnit § 14b a. t., neboť v řízení jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti.