13 C 196/2025-25 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č., hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný ale počínaje dnem 15. 11. 2024 přestal hradit sjednané splátky úvěru. Žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 25. 3. 2025. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Proto žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 7. 2024 a předsmluvních informací včetně tabulky umoření zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 15 % měsíčně, a to formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 7 500 Kč, přičemž v poslední splátce měl žalovaný uhradit jednorázově i celou poskytnutou jistinu úvěru, tedy zaplatit 57 500 Kč. Přílohou smlouvy bylo i posuzování úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, v zaměstnání dosahuje průměrně příjmů 51 871 Kč měsíčně, náklady na bydlení má ve výši 3 500 Kč. Dále uvedl, že má mikroúvěry, u jednorázových závazků byla uveden název , jméno, a částka 8 500 Kč u pravidelných finančních závazků uvedl 5 úvěrů u společnosti , jméno, a , jméno, v celkové výši 18 622 Kč. Výsledky lustrací v SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, insolvenční rejstřík a databáze odcizených dokladů byly uvedeny bez záznamu. Dle zjištění žalobce disponibilní zůstatek žalovaného činil 22 249 Kč, což bylo vyhodnoceno se zamýšlenou splátkou 7 500 Kč, jako dostatečné pro hrazení uvedené splátky, jakož i tvorby úspor na úhradu jistiny na konci splátkového kalendáře. Příloha obsahovala i postup při hodnocení jednotlivých kritérií úvěruschopnosti.5. Z výpisu z účtu ze dne 2. 7. 2024 plyne odeslání částky 50 000 Kč na účet žalovaného, který byl ověřen předchozí platbou 1 Kč, jak plyne z výpisu z účtu ze dne 2. 7. 2024.6. Z upomínek ze dnů 20. 11. 2024, 5. 12. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné splátky splatné dne 15. 11. 2024, upomínky obsahovaly i účtované poplatky za tyto upomínky, a to 500 Kč za 1. upomínku a 500 Kč za 2. upomínku.7. Přípisem ze dne 25. 3. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a požadovala po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 90 473,89 Kč, z čehož částka 50 000 Kč představovala dlužnou jistinu úvěru a částka 32 298,39 Kč kapitalizovaný smluvní úrok, částka 1 000 Kč náklady za upomínky. Současně přípis obsahoval i tzv. předžalobní výzvu, kdy žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis byl žalovanému zaslán doporučeným způsobem téhož dne, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.8. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal 12 měsíců platit úrok sjednaný ve výši 15 % měsíčně, jistinu úvěru se zavázal vrátit jednorázově s poslední splátkou úroku. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána zjišťováním informací od žalovaného, doložením výpisů z účtu žalovaného a lustrací žalovaného v registrech a evidencích, výdaje byly zjišťovány pouze ohledně bydlení ve výši 3 500 Kč. Poskytnutí částky 50 000 Kč na účet žalovaného bylo doloženo výpisem z účtu žalobce. Žalovaný uhradil 3 splátky po 7 500 Kč. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě čtvrté splátky úroku splatné dne 15. 11. 2024, pro neuhrazení této splátky byl celý dluh ke dni 25. 3. 2025 zesplatněn. Dluh na jistině úvěru ke dni zesplatnění činil 50 000 Kč. Poté žalovaný nic dalšího nezaplatil. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.9. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána pouze dílčím způsobem. Zejména nebyly zkoumány a zohledněny reálné výdaje žalovaného, výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč se jeví jako značně podhodnocené s ohledem na běžnou životní zkušenost. Ani sám zjištěný příjem neumožňuje úhradu zejména poslední splátky úvěru ve výši 57 500 Kč. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se tak jeví jako ryze formální, vedoucí spíše ke vzniku dluhové pasti u žalovaného, nikoliv k zodpovědnému úvěrování, což je smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud dodává, že ani následný průběh splácení žalovaným dodatečně nepotvrdil, že by žalovaný přes nedostatečné zkoumání byl úvěruschopný, neboť již od 4. splátky přestal splátky hradit a nic nezaplatil ani následně, po zesplatnění úvěru. Proto soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci jistinu úvěru sníženou o již zaplacenou částku, která byla v řízení prokázána ve výši 22 500 Kč (3 x splátka 7 500 Kč). Konkrétně je tak žalovaný povinen zaplatit částku 27 500 Kč. Bylo přitom na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, jaké jsou jeho možnosti a schopnosti k zaplacení této částky. Žalovaný tak však v řízení neučinil, a proto soud uzavřel, že je v jeho možnostech a schopnostech uloženou částku zaplatit v obecné pariční lhůtě, tedy ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ostatní nároky soud s ohledem na dovozenou neplatnost úvěrové smlouvy zamítl jako nedůvodné.13. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch účastníků řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl po zohlednění žádaného příslušenství úspěch i neúspěch obou procesních stran téměř srovnatelný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.