13 C 210/2025-23 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 35 230 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr včetně sjednaných úroků formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný splátky řádně a včas neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, plyne, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 2. 2024 elektronickým způsobem na dálku smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit a zaplatit mu i úroky sjednané ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru měla trvat do doby úplného splacení jistiny úvěrovanou. Splácení úvěru bylo sjednáno tak, že žalovaný se zavázal, že smluvní úrok přirostlý za uplynulé období bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to nejpozději k 13. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalovaného sjednána povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení delšího, než dva měsíce bylo sjednáno, že se stává splatným celý dluh, tj. nesplacená jistina, úroky a veškeré sankce za prodlení.5. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu a rodného listu.6. Z výpisů z účtu žalovaného za červen až listopad 2023 plyne, že žalovanému přišel v měsíci listopadu 2023 příjem ze zaměstnání 48 490 Kč, v měsíci srpnu 2023 příjem ve výši 37 664 Kč, v měsíci červenci 2023 příjem 33 642 Kč.7. Ze zprávy banky a výpisu z běžného účtu žalovaného soud ověřil, že žalovaný je vlastníkem a disponentem účtu č. , č. účtu, . Na účet žalovaného byla žalobkyní odeslána částka 20 000 Kč, jak plyne z potvrzení o připsaných platbách ze dne 18. 11. 2023, 8. 12. 2023.8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 9. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Celková dlužná částka ke dni 9. 6. 2024 činila 57 958 Kč a žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení.9. Před podáním žaloby byl žalovaný dne 14. 6. 2025 právním zástupcem žalobkyně zvláště vyzván k úhradě dlužné částky. Současně byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis byl žalovanému odeslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.10. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného, existence jeho bankovního účtu, výše příjmů a výdajů byla ověřena výpisy z účtu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k pravidelné měsíční splátce úroků z poskytnuté částky, jež byly sjednány ve výši 40 % p. m. Jistinu úvěru pak mohl splatit kdykoliv, neboť mu byla poskytnuta na dobu neurčitou. Žalovaný splátky úroků po dva měsíce neuhradil, a proto ke dni 9. 6. 2024 došlo k zesplatnění celého dluhu, jak předvídala smlouva o úvěru. O zesplatnění celého dluhu byl žalovaný písemně informován. Ani poté ve stanovené lhůtě žalovaný dluh nevyrovnal. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu zvláště vyzván k úhradě dluhu.11. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.14. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.15. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.18. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.19. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumána pouze dílčím způsobem. Ujednání ve smlouvě o úrocích ve výši 40 % p. m. je však zjevně nepřiměřené a příčí se dobrým mravům, a proto je soud dle § 588 o. z. považuje za neplatné. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.20. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně jako poskytovatel úvěrů uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích by proto žalobkyně tuto smlouvu neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy, a to např. v rozsudku, Anonymizováno, Městského soudu v , adresa, sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v , adresa, Co 271/2020.21. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.22. Soud tedy nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, z čehož žalovaný ničeho nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost vrátit částku 20 000 Kč, jakož to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobkyně spojovala se smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení a smluvní pokuty s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn