13 C 12/2026-18 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 172 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal žalované poskytnout úvěr výši 13 000 Kč. Uzavření smlouvy žalobkyně dokládá úvěrovou smlouvou. Jelikož právní předchůdce poskytl peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, domáhá se žalobkyně vrácení žalované částky. Současně po žalovaném požaduje i zákonné úroky z prodlení z této částky, neboť žalovaná uvedenou částku na výzvu žalobkyně řádně a včas nevrátila.2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 20976 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . zavázal poskytnout žalované částku 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit při zápůjční úrokové sazbě 480 % ročně. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník právního předchůdce žalobkyně. Součástí smlouvy bylo právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení.4. Z výpisu z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že provedl platbu na účet žalované č. , č. účtu, ve výši 13 000 Kč dne 19. 1. 2024.5. Z dopisu ze dne 21. 6. 2024 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno zesplatnění celé smlouvy o úvěru ke dni 21. 6. 2024 a současně byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni.7. Soud z předžalobní výzvy zjistil, že žalovaná byla znovu zvláště vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 14. 9. 2025 byla žalované zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku téhož dne. Současně bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky.8. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v lednu 2025 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 9,56 % ročně.9. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru.10. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 480% ročně, což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel. Z obsahu spisu vyplynulo, že ke snížení požadovaných smluvních úroků přistoupila žalobkyně až v rámci žalobního žádání. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.12. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.13. Soud nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 13 000 Kč. Soud uložil žalované povinnost vrátit částku 15 400 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil. Tuto částku je přitom žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobkyni tato pohledávka za žalovanou smluvně přešla ve smyslu § 1879 a násl. o. z.14. Ve zbývajících nárocích pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to s ohledem na výše dovozenou neplatnost úvěrové smlouvy.15. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.17. Protože žalobce žalovanou vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, dostala se žalovaná do prodlení dne 28. 7. 2025. Doručení výzvy k úhradě dluhu žalovanému soud posoudil dle § 573 podle kterého se má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Den odeslání upomínky byl 23. 7. 2025. Domněnka dojití nastala dne 28. 7. 2025. Od tohoto data pak běží úrok z prodlení v zákonné výši.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 758,05 Kč, přičemž tato částka představuje 28,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,45 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 808 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 172 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.