13 C 14/2026-15 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 484 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal žalovanému poskytnout úvěr výši 15 400 Kč. Uzavření smlouvy žalobkyně dokládá úvěrovou smlouvou ze dne 13. 1. 2025. Jelikož právní předchůdce poskytl peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, domáhá se žalobkyně vrácení žalované částky. Současně po žalovaném požaduje i zákonné úroky z prodlení z této částky, neboť žalovaný uvedenou částku na výzvu žalobkyně řádně a včas nevrátil.2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 462229002 ze dne 13. 1. 2025 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, zavázal poskytnout žalovanému částku 15 400 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit při zápůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník právního předchůdce žalobkyně. Součástí smlouvy bylo právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení.4. Z výpisu z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že provedl platbu na účet žalovaného č. , č. účtu, ve výši 15 400 Kč dne 13. 1. 2025.5. Z upomínky ze dne 21. 3. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění celé smlouvy o úvěru ke dni 21. 3. 2025 a současně byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni.7. Soud z předžalobní výzvy zjistil, že žalovaná byla znovu zvláště vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 14. 9. 2025 byla žalované zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku téhož dne. Současně bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky.8. Ze zprávy banky žalovaného má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč.9. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v lednu 2025 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 7,4 % ročně.10. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru.11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 279,83 % ročně, což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.12. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel. Z obsahu spisu vyplynulo, že ke snížení požadovaných smluvních úroků přistoupila žalobkyně až v rámci žalobního žádání. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.13. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.14. Soud nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 400 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost vrátit částku 15 400 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil. Tuto částku je přitom žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobkyni tato pohledávka za žalovanou smluvně přešla ve smyslu § 1879 a násl. o. z.15. Ve zbývajících nárocích pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to s ohledem na výše dovozenou neplatnost úvěrové smlouvy.16. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Protože žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, dostal se žalovaný do prodlení dne 17. 9. 2025. Doručení výzvy k úhradě dluhu žalovanému soud posoudil dle § 573 podle kterého se má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Den odeslání upomínky byl 14. 9. 2025. Domněnka dojití nastala dne 17. 9. 2025. Od tohoto data pak běží úrok z prodlení v zákonné výši.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 004,01 Kč, přičemž tato částka představuje 36,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,49 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 900 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 484 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.