13 C 271/2025-35 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 13 688 Kč s příslušenstvím, když tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 8 000 Kč. Tvrdila, že žalovaná do uvedené splatnosti úvěr neuhradila a dostala se do prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě, ani přes to ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru č. 260915 soud zjistil, že žalovaná (totožnost byla ověřena OP) uzavřela dne 8. 8. 2024 prostřednictvím komunikace na dálku se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do výše 8 000 Kč s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení žalované bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl v prodlení. Smlouva byla podepsána pomocí pětimístného verifikačního kódu.5. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že k ověření výše příjmů žalovaná poskytla výplatní pásky, dále žalobkyně provedla lustraci v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.6. Z výplatních pásek za měsíc leden a březen 2024 soud zjistil, že v měsíci lednu činila čistá mzda 17 721 Kč a za měsíc březen 2024 činila 24 117 Kč.7. Z potvrzení o provedené platbě prostřednictvím brány , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně převedla dne 8. 8. 2024 na účet žalované částku 8 000 Kč.8. Z výzvy ze dne 8. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované zesplatnění úvěru ke dni 8. 12. 2024 a vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky do 3 dnů od doručení této výzvy.9. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě celé žalované částky s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána doporučeným způsobem dne 21. 10. 2025.10. Ze zprávy příslušné banky žalované č. , č. účtu, má soud za prokázané, že žalované na její účet od právního předchůdce žalobkyně byla dne 8. 8. 2024 poukázána částka ve výši 8 000 Kč.11. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu, na základě které poskytla žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla řádně přezkoumána. Poskytnutí částky 8 000 Kč bylo doloženo výpisem z účtu právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná byla upomínána k úhradě dlužných splátek. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalované uvedenou částku. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.12. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.16. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.17. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.18. Soud tedy nárok žalobkyně posoudil dle § 2395 a násl. o. z., jako nárok z titulu nevráceného úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 8 000 Kč, z čehož žalovaná ničeho nevrátila. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 8 000 Kč.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 688 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.