13 C 281/2025-31 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 13 771 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý dne 28. 8. 2024 na základě smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, . Předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě této smlouvy úvěr ve výši 9 500 Kč. Žalovaný nárok sestával z jistiny ve výši 9 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 989,90 Kč a úroku ve výši 281,10 Kč. Úvěr měl být splacen do 27. 9. 2024. Žalovaný ale nic nezaplatil.2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. F1802 / 830079 ze dne 28. 8. 2024 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, . zavázal poskytnout žalovanému částku 9 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit při zápůjční úrokové sazbě 36 % ročně, jednou splátkou splatnou do 30ti dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Žalovaný se zároveň zavázal zaplatit poplatek 3 989,90 Kč. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník právního předchůdce žalobkyně. Součástí smlouvy bylo právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení.5. Z listiny nazvané úvěruschopnost klienta k půjčce číslo 83007 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěru schopnost žalovaného vyplněním tohoto formuláře, ze kterého vyplývalo, že žalovaný má příjem 35 000 Kč a je zaměstnán. Celkové výdaje deklarovány částkou 5 000 Kč, přičemž však u rozpisu jednotlivých výdajů vyplývalo, že žalovaný splácí nebankovní úvěry ve výši 3 000 Kč, má náklady na bydlení 15 000 Kč a ostatní výdaje činí 1 500 Kč. Již z této listiny jasně vyplývají nesrovnalosti při zjišťováni úvěruschopnosti žalovaného, přičemž z listiny nevyplývá, že by si právní předchůdce žalobce ověřoval údaje uvedené žalovaným.6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný na účet žalované č. , č. účtu, obdržel dne 28.8.2024 částku 9 500 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni.8. Soud z předžalobní výzvy zjistil, že žalovaný byl znovu zvláště vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 10. 10. 2025 byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 10. 10. 2025. Současně bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky.9. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru.10. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na základě které poskytl žalovanému částku 9 500 Kč a žalovaný se zavázala poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok který odpovídal roční úrokové sazbě 36% a zaplatit poplatek 3 989,90 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla řádně přezkoumána. Poskytnutí částky 9 500 Kč bylo doloženo výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužných splátek. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně, byla postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Žalovaný ničeho na dluh neuhradil.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru však nebylo v řízení nijak prokázáno. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.14. Soud tedy nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 9 500 Kč, z čehož žalovaný ničeho nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 9 500 Kč, jakož to, o co se bez právního důvodu obohatil. Tuto částku je přitom žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobkyni tato pohledávka za žalovaným smluvně přešla ve smyslu § 1879 a násl. o. z.15. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobkyni vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.16. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 993,18 Kč, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 771 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.