13 C 58/2026-36 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 44 265,11 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že se žalovaným uzavřela dne 29. 3. 2022 smlouvu o úvěru č. 99034278515 k účtu , č. účtu, , na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný dluh nevrátil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60měsíčních splátkách ve výši 2 178 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 10,02 % ročně.5. Z podání žalobkyně, kopie výpisu z účtu a návrhu na poskytnutí úvěru má soud za prokázané, že žalovaný v disponoval měsíčním příjmem 34 309 Kč, výdaje měl 18 528 Kč. Z interního posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného.6. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 1. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 19. 11. 2025. Současně pro případ neuhrazení dlužné částky zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 19. 11. 2025.7. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného ze dne 26. 11. 2025 má soud za prokázané, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný žalobkyni dlužil k 26. 11. 2025 částku 46 891,05 Kč, když tato částka se skládala z jistiny dluhu ve výši 41 745,11 Kč, sjednaných úroků 2 352,54, úroky z prodlení 273,40 Kč, a poplatků 2 520 Kč.8. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby a upozornila ho na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.10. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr do výše 100 000 Kč, při úrokové sazbě výši 10,02 % ročně. Žalovaný úvěr vyčerpal. Úvěruschopnost žalovaného byla přezkoumávána. Žalovaný dluh řádně nesplácel, a proto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a následně dluh zesplatnila. Žalovaný přesto dluh neuhradil. Ke dni 26. 11. 2025 dlužil částku 46 891,05 Kč, přičemž tato částka se skládala z jistiny dluhu ve výši 41 745,11 Kč, sjednaných úroků ve výši 2 352,54 Kč, úroků z prodlení ve výši 273,40 Kč a poplatků ve výši 2 520 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný dluh neuhradil.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. V platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Žaloba je důvodná.15. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalobkyně coby úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, jestliže poskytla žalovanému sjednané peněžní prostředky, naopak žalovaný jakožto úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas žalobkyni nevrátil celou jistinu úvěru ani sjednaný úrok. Nadále tak dluží žalobkyni žalovanou částku, a proto mu soud uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok ve smyslu § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 675 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 771 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 265,11 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.