13 C 75/2026-20 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 74 685,39 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 28. 5. 2025. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Žalobkyně ho proto zesplatnila 7. 3. 2026. Žalovaná částka se tedy skládá z nesplacené jistiny ve výši 74 462 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 647,25 Kč od 16. 11. 2025 do 13. 2. 2026, smluvní pokuty ve výši 223,39 Kč, nákladů na upomínky ve výši 1 000 Kč a ročního úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 85 109,25 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 163453 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena dne 28. 5. 2025 smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout, a to i opakovaně, žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku splácet formou minimálních měsíčních splátek s počáteční výší 3 750 Kč. Současně se zavázal hradit i úrok při sjednané úrokové sazbě 57,99 % ročně a poplatky dle sazebníku. Ve smlouvě je uvedeno, že dle statistických údajů systému časových řad ARAD zveřejňovaných Českou národní bankou činila nejvyšší průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami v měsíci leden 2025 sazbu 24,24 % ročně a průměrná úroková sazba srovnatelného produktu (revolvingového úvěru) činila ve stejném období 14,82 % ročně.5. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 6. 8. 2025 soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 28. 5. 2025 odeslána částka 75 000 Kč.6. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2026 soud dále zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky včetně příslušenství do 7. 3. 2026. Výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 2. 2026, jak plyne z podacího lístku.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala za sjednaných podmínek poskytovat žalovanému opakovaně finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal aktuální dlužnou částku včetně smluvního úroku ve výši 57,99 % ročně (což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky, jak je ve smlouvě výslovně uvedeno) pravidelně splácet sjednanými splátkami. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku 75 000 Kč, která byla vyplacena na jeho účet. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do 7. 3. 2026 výzvou, která mu byla zaslána dne 21. 2. 2026.8. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.9. Podle § 1815 o. z. platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.10. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 o. z. dále platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, tedy zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 57,99 % ročně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % ročně (v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším). V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 57,99 % ročně. Jedná se tedy o úrok zjevně nepřiměřený. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je zneužívající (v rozporu s dobrými mravy), a proto k němu nelze přihlížet.14. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání podle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2395 o. z. je totiž smlouva o úvěru smlouvou úplatnou. Povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má proto za to, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru, jejíž podnikatelská činnost je založená právě na poskytování úvěrů spotřebitelům, by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřela (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023). Neplatnost ujednání o úroku z úvěru proto způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Soud je povinen k neplatnosti přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalovaného.15. Soud nárok žalobkyně posoudil podle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 75 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh vrátil více než 538 Kč. Soud mu proto uložil povinnost vrátit žalobkyni částku 74 462 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil.16. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2026, a to nejpozději do 7. 3. 2026. Žalovaný se tedy dostal do prodlení dne 8. 3. 2026. Od tohoto data pak běží úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. V části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 647,25 Kč, smluvní pokuty ve výši 223,39 Kč, nákladů na upomínky ve výši 1 000 Kč a ročního úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 10 647,25 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení soud žalobu zamítl, a to z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 089,50 Kč, přičemž tato částka představuje 72,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,7 %). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 3 x 4 580 Kč (§ 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 317 Kč.