13 C 157/2023-63 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 27. 8. 2019 smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč. Žalovaný se vedle vrácení finančních prostředků zavázal zaplatit částku v celkové výši 83 964 Kč, která odpovídá součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 65 964 Kč a odměny za administrativní činnost výši 18 000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 3 999 Kč počínaje 18. 10. 2019. Žalovaný porušil své povinnosti, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení dlužné částky v celkové výši 144 264 Kč s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby neuhradil žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala z titulu předmětné smlouvy zaplacení částky ve výši 143 964 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 60 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 83 964 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 683,34 Kč, úroků ve výši 18,87 % ročně z dlužné jistiny ve výši 60 000 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení. Úrok stanovený pevnou částkou představuje cenu za finanční kapitál poskytnutý žalovanému za sjednanou dobu. Požadovaná výše úroků a nákladů není dle přesvědčení žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, neboť předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí zápůjčky za rizikovějších podmínek, než tak činí banky, kdy není vyžadováno žádné zajištění. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku a žalovaný nemusel vynakládat žádné další finanční prostředky na její splácení. Tento typ zápůjček má pro věřitele na rozdíl od zápůjček či úvěrů poskytovaných bankovními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti. Všechny tyto okolnosti se mohou odrazit i ve vyšší úrokové sazbě, za niž je zápůjčka poskytnuta. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, úročí se dle smluvních ujednání neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře až do vypořádání veškerých závazků ze smlouvy, tj. až do úplného zaplacení jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku soud zjistil, že se jedná o akciovou společnost zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddílu B, vložka [číslo], jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 8. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostním převodem částku ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku ve výši 65 964 Kč a administrativního poplatku ve výši 18 000 Kč, a to ve 36 měsíčních splátkách po 3 999 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 56,70 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 96,37 %. 5. Z karty zákazníka a dokumentů k ověření finanční situace žalovaného soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím zápůjčky. 6. Z uvítacího dopisu ze dne 27. 8. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informovala žalovaného o přihlašovacích údajích pro přihlášení do zákaznického účtu žalovaného. 7. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 27. 8. 2019 bezhotovostním převodem částku ve výši 60 000 Kč. 8. Z upomínky o nezaplacenou splátku ze dne 5. 11. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně upomínal žalovaného o zaplacení měsíční splátky splatné k 18. 10. 2019. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřely tuto smlouvu, jejímž předmětem je mj. postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně za žalovaným vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným žalobkyni. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni a zároveň jej vyzval k zaplacení částky 144 264 Kč. 11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15. 8. 2022 s podacím lístkem soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení celkem 191 166,48 Kč do dne 25. 8. 2022, přičemž tento dopis odeslal žalovanému dne 15. 8. 2022. 12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zák. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 13. Podle § 1968 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 věta první obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Po zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části, neboť shledal předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl v případě poskytnutého úvěru vedle poskytnuté jistiny ve výši 60 000 Kč uhradit dále celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 83 964 Kč, z čehož úroky činily 65 964 Kč a administrativní poplatek činil 18 000 Kč, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že výše administrativního poplatku se odvíjí zejména od výše poskytovaného úvěru a představuje tak skrytý úrok. Zápůjční úroková sazba činila podle smlouvy 56,70 % ročně a RPSN činila 96,37 %. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na toto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno požadovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila v roce 2019 cca 10 % ročně a RPSN v tomto roce činila cca 9 %. Ve věci 8 Tdo 699/2017 Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř 4 násobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Soud tedy dospěl k závěru, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru je dle ust. § 588 OZ neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Ujednání o úrocích, resp. celkových nákladech spotřebitelského úvěru, pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích, resp. celkových nákladech spotřebitelského úvěru, neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní (formulářovou smlouvu), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. V případě,