8 C 81/2024-23 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytla převodem z bankovního účtu žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . Žalovaný však žalobkyni uvedené peněžní prostředky ani přes opakované výzvy neuhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení pasivní.Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř.Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru a zavázala se žalovanému poskytnout bezhotovostní bezúčelový úvěr v částce , částka, s denní úrokovou sazbou 1 % (celkovou výší úvěru tedy , částka, ) a roční procentní sazbou nákladů 2 334 %. Splatnost úvěru byla sjednána na , datum, . Nedílnou součástí smlouvy tvoří též formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, vyplynulo, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla dne , datum, odeslána částka , částka, na č. účtu , č. účtu, . Ze zprávy ČSOB soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, vlastní žalovaný a že na tento účet byla dne , datum, připsána platba ve výši , částka, přes THEPAY., právnická osoba, . Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a poštovního podacího lístku ze dne , datum, bylo doloženo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v třídenní lhůtě.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1 % denně, roční procentní sazba nákladů úvěru pak činila 2 334 %. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům, a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení o. z. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednanou sazbu ročních procentních nákladů uvedeného úvěru, která je zcela nemravná a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Soud ze statistických údajů České národní banky zjistil, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se v roce 2023 pohybovala okolo 10,15 %. V případě smlouvy žalobkyně se žalovaným byla tedy RPSN mnohonásobně vyšší oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Sjednaná výše úroků v podobě 1 % denně je rovněž nepřiměřená, když v roce 2023 dosahovala dle zjištění soudu průměrná výše ročních úrokových sazeb poskytovaných peněžními ústavy cca 9,20 %. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , které za přiměřený úrok udává takový úrok, který nepřevyšuje trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného peněžními ústavy. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradil ničeho, bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru v částce , částka, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud stanovil na , datum, , když dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka, dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne , datum, a v třídenní lhůtě od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.Vzhledem k tomu, že pro absolutní neplatnost smlouvy žalobkyně nemá právo na úhradu smluveného příslušenství, soud žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .