10 C 150/2021-68 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 34 805 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uveden ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že dne 10. 7. 2018 (akceptací z její strany) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále případně jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě ní žalovanému vyplatila úvěr 50 000 Kč na účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaný uhradil 12. 9. 2018 částku 1 839 Kč, dále 4 x 3 339 Kč ve dnech 21. 9., 22. 10., 21. 11. a 21. 12. 2018, celkem tedy 15 195 Kč. Až posléze žalobkyně zjistila, že je žalovaný dlouhodobě léčen pro psychotické dekompenzace s paranoidními prožitky a halucinacemi, pro což byl několikrát hospitalizován. Z toho důvodu žalobkyně pokládá předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou pro duševní poruchu žalovaného, která u něj byla patrně přítomna již v době uzavírání smlouvy. Vůči žalovanému proto uplatnila dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) výzvou ze dne 27. 5. 2021, se stanovenou lhůtou k plnění od 3. 6. 2021, pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 34 805 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 50 000 Kč a uhrazenými platbami ze strany žalovaného 15 195 Kč). Jelikož žalovaný na výzvu nereflektoval, podala žalobkyně žalobu nejen o zaplacení jistiny tvrzeného bezdůvodného obohacení, nýbrž i o úrok z prodlení z jistiny od 4. 6. 2021 do zaplacení. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že žalovaný požádal o vyplacení částky 50 000 Kč na účet svého známého – [jméno] [příjmení], šlo o účet [číslo] [bankovní účet], k čemuž doložil společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu a doklad o vlastnictví účtu. Žalobkyně dle pokynu žalovaného částku 50 000 Kč na uvedený účet vyplatila a pan [příjmení] pak peníze předal žalovanému, tudíž právě jemu se dostalo bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně. O omezení svéprávnosti žalovaného se žalobkyně dozvěděla až po jednání o smlouvě a po vyplacení částky 50 000 Kč, nicméně nesporuje zatížení žalovaného duševní poruchou již v okamžiku uzavírání smlouvy (byť to dle žalobkyně na žalovaném nebylo poznat, zároveň neměl ničeho např. o omezení svéprávnosti uvedeno v dokladech). Konečně po provedeném dokazování žalobkyně ještě zdůraznila, že z zejm. z usnesení Policie ČR [anonymizováno] [obec] sp. zn. KRPL [číslo] ze dne 29. 11. 2019 (o odložení trestního stíhání žalovaného) a v něm zachyceném vytěžení žalovaného vyplynulo, že žalovaný měl počítat s tím, že z částky žalobkyní vyplacené obdrží nějaké peníze, čemuž pak odpovídal v řízení provedený výslech svědka [jméno] [příjmení]. 2. Žalovaný v zastoupení advokátem navrhl zamítnutí žaloby. Nejprve vyzdvihl, že v době uzavření smlouvy byla zásadně snížená jeho schopnost rozpoznávací, navrhl tuto zkoumat ve vztahu k platnosti smlouvy o úvěru prostřednictvím znaleckého posudku. [příjmení] toho žalovaný z předmětné půjčky ničeho neinkasoval, vše předal [jméno] [příjmení], který byl v souvislosti s tím stíhán pro trestnou činnost a na jehož popud žalovaný k podpisu smlouvy přistoupil. Prostředky poskytnuté žalobkyní byly vyplaceny na účet, s nímž disponoval [jméno] [příjmení] a jeho syn [jméno]. I kdyby bylo možné připustit, že žalovanému nějaké bezdůvodné obohacení vzniklo, šlo by maximálně o polovinu z vyplacené částky, o níž se zmiňoval [jméno] [příjmení] v rámci trestního řízení jako o vyplacené žalovanému. Z té však žalovaný, resp. jeho matka za něj splatila více než 15 000 Kč, proto by obohacení činilo maximálně cca 10 000 Kč; nicméně žalovaný nepřipouštěl obohacení ani v této výši. 3. Podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) mohl soud vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že žalovaný byl v době jednání o návrhu na uzavření předmětné smlouvy o úvěru ke dni 9. 7. 2018 neschopen takového jednání pro duševní poruchu. Proto soud neprovedl důkaz navrhovaný žalovaným v úvodu řízení, totiž doplnění znaleckého posudku vypracovaného v rámci řízení o omezení svéprávnosti žalovaného (sp. zn. zdejšího soudu 7 Nc 1101/2018) ve vztahu k posouzení svéprávnosti žalovaného přímo v době jednání o předmětné úvěrové smlouvě. Znalecké dokazování by při popsaném shodném stanovisku účastníků ohledně přítomnosti duševní poruchy u žalovaného v době jednání o smlouvě, vedoucí k její neplatnosti, bylo pro projednávanou věc nadbytečné, tudíž i nehospodárné. 4. Provedeným dokazováním pak soud zjistil další skutkové okolnosti. 5. Z trestního spisu zdejšího soudu sp. zn. 4 T 50/2020 zjistil soud následující. Obviněný [jméno] [příjmení], [datum narození] sice v tomto trestním řízení odmítl vypovídat (protokol o výslechu obviněného z 20. 12. 2019), avšak výslovně uvedl, že je pravdivé usnesení o zahájení trestního stíhání, které mu bylo doručeno 3. 12. 2019, že vše udělal tak, jak je v usnesení napsáno, že se k tomu přiznává a je mu to líto; vysvětlil, že to udělal z důvodu, aby získal peníze. V odkazovaném usnesení o zahájení trestního stíhání ([číslo jednací] z 29. 11. 2019) přitom k předmětnému skutku bylo formulováno, že obviněný po vzájemné dohodě s žalovaným uzavřeli na jméno žalovaného smlouvu o úvěru [číslo] s žalobkyní na částku 50 000 Kč, která byla následně vyplacena na výše uvedený účet [jméno] [příjmení], používaný [jméno] [příjmení] a že si tuto částku měli s žalovaným rozdělit napůl, avšak vyplacenou částku si [jméno] [příjmení] ponechal pro sebe v úmyslu žádné splátky neuhradit, tedy využil k uzavření úvěru žalovaného a poškozené – žalobkyni způsobil škodu 50 000 Kč. Žalovaný v rámci podání vysvětlení dne 29. 10. 2019 (úřední záznam z téhož dne, [číslo jednací]) v psychiatrické léčebně [obec] k předmětné úvěrové smlouvě policii uvedl, že smlouvu po dohodě se [příjmení] podepsal, [jméno] [příjmení] mu řekl, ať si úvěr vezme, že si peníze rozdělí, že úvěr bude splácet. Úvěr si vybral [jméno] [příjmení] a nic mu z něj nedal. [příjmení] [jméno] [příjmení] (syn obviněného) se vůbec nezmiňoval. Zástupkyně žalobkyně, která zprostředkovávala uzavření předmětné úvěrové smlouvy, v rámci trestního stíhání mj. uvedla, že sám obviněný [jméno] [příjmení] si chtěl půjčit peníze (pořád nějakou půjčku pro sebe sháněl), ze strany žalobkyně mu to však nebylo umožněno, proto obviněný uvedl, že si sežene někoho, kdo si půjčku vezme„ na sebe“. Trestním příkazem ze dne 18. 5. 2020, č. j. 4 T 50/2020-415 pak byl [jméno] [příjmení] odsouzen za přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku mj. za jednání spočívající v tom, že zneužil identity svého spolubydlícího – žalovaného, kterého požádal, aby svým jménem založil bankovní účet, což žalovaný za přítomnosti obviněného v [obec] na pobočce banky UniCredit bank Czech Republik and Slovakia, a.s. dne 9. 7. 2018 učinil a zřídil si účet č. [bankovní účet], k němuž udělil obviněnému dispoziční právo, přístup do debetního bankovnictví a odevzdal mu debetní kartu, dále obviněný zneužil občanského průkazu žalovaného, který měl žalovaný uložen v neuzamčené kůlně za domem obviněného, e-mailových účtů žalovaného a jeho matky, které byly uloženy v notebooku, který žalovaný u obviněného zanechal, přičemž žalovaný nebyl pro duševní onemocnění schopen porozumět obsahu a důsledku řádných smluv, a takto obviněný mj. v [obec] na parkovišti před provozovnou [příjmení] na adrese [ulice a číslo] nejpozději 9. 7. 2018 využil žalovaného, kterému nechal podepsat se zástupkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce (označenou jako smlouva o úvěru), na základě které žalobkyně vyplatila na účet vedený na syna obviněného – [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], který užíval obviněný, následně obviněný uhradil žalobkyni do prosince 2018 pouze 15 159 Kč, pak splácení zanechal, čímž se na úkor poškozené žalobkyně obohatil o 34 841 Kč. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci 2. 6. 2020. 6. Ze spisu Policie ČR, Územního odboru [obec], sp. zn. KRPL [číslo] soud zjistil, že usnesením z 29. listopadu 2019 byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvod, úvěrový podvod podle § 209 odst. 1, odst. 3, § 211 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit žalovaný, a to společně se [jméno] [příjmení], přičemž mezi řadou skutků byl uveden také skutek z 9. 7. 2018 v [obec], kdy měl žalovaný po vzájemné dohodě se [jméno] [příjmení] uzavřít návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] s žalobkyní, která následně vyplatila částku 50 000 Kč 11. 7. 2018 na účet majitele [jméno] [příjmení], č. [bankovní účet], používaného však [jméno] [příjmení], a tuto částku si poté měli rozdělit napůl a ze 48 sjednaných měsíčních splátek ve výši 3 339 Kč měl obviněný [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný v období od 12. 9. 2018 do 21. 12. 2018 uhradit pouze 4 splátky po 3 339 Kč a dále jednu splátku ve výši 1 839 Kč, kdežto další splátky nehradil. V odůvodnění usnesení bylo zmíněno, že [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že si získanou částku 50 000 Kč rozdělili s žalovaným napůl. Naproti tomu žalovaný policii uvedl, že [jméno] [příjmení] měl volnou dispozici k jeho občanskému