12 C 141/2020-66 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vůči žalované vnikl z titulu kontokorentu na základě rámcové smlouvy ze dne 20. 3. 2019 [číslo] ve znění dodatku ze dne 26. 3. 2019, kdy žalobkyně žaluje jistinu kontokorentu ve výši 25 000 Kč, částku 1 Kč za odeslání SMS zprávy s měsíčním vyúčtováním, spolu s příslušenstvím, jež tvoří smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. 2. Soud ve věci vydal dne 31. 8. 2020 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 184691/2020-7, v němž soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen jako„ o. s. ř.“) mj. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, tj. k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s platebním rozkazem, označit důkazy k prokázání svých tvrzení a připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Zároveň soud žalovanou poučil o následcích nesplnění této výzvy. 3. Dne 2. 11. 2020 převzala žalovaná elektronický platební rozkaz do vlastních rukou, přičemž dne 16. 11. 2020 podala proti tomuto rozkazu odpor, v němž namítla, že žalovaná částka již byla v minulosti uhrazena a uvedla, že odpor odůvodní ve lhůtě soudem stanovené. Dané však žalovaná ve stanovené lhůtě ani následně neučinila. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené třiceti denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, podaný odpor nedoplnila, tj. nevyjádřila se včas ve věci samé, kdy neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení a ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud proto vychází z toho, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání fikcí rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Proto soud postupoval podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání. 5. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 001 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 001 Kč a nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za úkon, soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů za 1 úkon, tj. vyjádření ze dne 8. 4. 2021, kdy za předchozí úkony žalobkyně náklady hotových výdajů neúčtovala.