3 C 113/2018-281 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne 22. 5. 2018 byl nárok žalobkyně na určení, že je neplatné okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 26. 3. 2018, dané žalobkyni zaměstnavatelem ([název původní účastnice] – dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ Škola“ nebo„ zaměstnavatel žalobkyně“) z důvodu hrubého porušení pracovní kázně, spočívajícího v neprovedení zadané inventury majetku 31. 8. 2017 a ve svévolném ostřihání svěřené osoby (žákyně) bez souhlasu zákonného zástupce. Pracovní poměr žalobkyně na základě žalobou napadeného právního jednání měl tak skončit 26. 3. 2018. Žalobkyně proti důvodům oponovala žalobním tvrzením, že inventarizace dne 31. 8. 2017 byla realizována z důvodu odchodu předchozí ředitelky Školy Mgr. [příjmení], šlo o předávací inventuru, k níž nebyl ale zpracován žádný písemný organizační akt s popsáním způsobu provedení inventury a určením osob odpovědných na její provedení; inventura byla vykonávána dle ústního pokynu přímě nadřízené Mgr. [příjmení], která předala žalobkyni podklady k podpisu. K ostříhání žákyně nedošlo v žádném případě proti její vůli, uskutečněno bylo bez protestu zákonných zástupců. V průběhu, případně v závěru řízení pak žalobkyně k důvodu o vypracování a podepsání nepravdivého a smyšleného protokolu o provedení inventarizace majetku dne 31. 8. 2017 zdůraznila, že protokol byl vypracován někým jiným a byl žalobkyní pouze podepsán z pokynu, ba na příkaz, tehdejší ředitelky zaměstnavatele [příjmení]; žalobkyně zároveň neměla nejmenších pochyb o pravdivosti protokolu, neboť s ředitelkou odsouhlasovaly jednotlivé položky hmotného majetku, a u těch, kde vznikla pochybnost o jejich umístění, provedly i jejich fyzické ohledání v prostorách školy. Případné rozdíly a poznámky o stavu jednotlivých položek byly v seznamu vyznačeny písemně. Žalobkyně se v tomto případě nedopustila žádného porušení pracovní kázně, natož pak předpisů o inventarizaci; nešlo o žádnou zákonně prováděnou inventarizaci, ale o pouhý soupis majetku narychlo vyhotovený ředitelkou Školy za účelem předání její funkce. Žalobkyně v tomto směru nezapříčinila žádnou ztrátu majetku (ani IPodu, který byl postrádán dlouhodobě, přičemž ředitelka [příjmení] žalobkyni ubezpečila, že na soupisu z 31. 8. 2017 zaznačí jeho odepsání). K druhé výtce obsažené v okamžitém zrušení pracovního poměru (dále případně jen OZPP), že žalobkyně 19. 3. 2018 podepsala výslovné prohlášení o tom, že inventura 31. 8. 2017 proběhla i fyzicky, žalobkyně tvrdila, že prohlášení bylo záměrně vyhotoveno následující ředitelkou [celé jméno vedlejší účastnice] a podstrčeno žalobkyni k podpisu (v odpoledních hodinách, mezi dveřmi šatny, bez přítomnosti zástupce ředitelky [příjmení]) na závěrečném protokolu inventury z roku 2017, který měl být výchozím podkladem k dohledávání věcí od ledna 2018 do března 2018, jež se nepodařilo najít poté, co po 23. 10. 2017 - po nástupu ředitelky [celé jméno vedlejší účastnice] nebyla provedena řádná předávací inventura, ale naopak koncem roku 2017 proběhlo chaotické stěhování školy do jiných prostor. Žalobkyně měla za to, že 19. 3. 2018 podepisuje fakt, že již několik dnů spolu s ostatními učitelkami dohledává chybějící inventář a provádí fyzickou kontrolu. Pokud by se dovětek měl vztahovat k průběhu inventury z roku 2017, což žalobkyně popírá, i tak by jeho pravdivost měla obstát, neboť ředitelka [příjmení] potvrdila, že v případě žalobkyně byly některé věci dohledávány v prostorách školy fyzicky i při inventuře 31. 8. 2017. Žalobkyně se tak nedopustila lživého prohlášení, které navíc nemělo jakýkoli škodní či jiný negativní důsledek pro zaměstnavatele žalobkyně. Třetí skutek vymezený v OZPP – ostříhání ofiny autistické žákyně – bylo nezbytným nouzovým řešením, jež mělo zabránit afektivnímu výbuchu v chování žákyně; navazovalo na předchozí obdobné zásahy žalobkyně, které proběhly bez námitek vedení školy i rodičů žákyně. Zákrok proběhl ke spokojenosti žákyně a příčina jejího afektu byla odstraněna. Žákyně nebyla nijak psychicky traumatizována ani jinak psychicky poškozena. Zákrok byl ze strany žalobkyně motivován poctivým a čistým úmyslem odstranit nejjednodušším a osvědčeným způsobem příčinu zneklidnění a rozladění žákyně. Jednalo se o opakovaný zákrok, o němž se všeobecně vědělo a který v minulosti proběhl se souhlasem rodičů žákyně. V projednávaném případě sice estetický efekt způsobil chvilkové rozladění rodičů, ti však následně přijali omluvu žalobkyně a nechtěli již záležitosti řešit. Konečně, ani jeden ze 3 skutků obsažených v okamžitém zrušení pracovního poměru není dle žalobkyně závažným a hrubým porušením pracovní kázně. Žalobkyně patří mezi schopné a kladně hodnocené pracovníky, s kladným ohlasem z řad jejích žáků i rodičů. První ze skutků byl ostatně činěn na příkaz a s vědomím zaměstnavatele, který tak o něm věděl již 31. 8. 2017, proto mu dnem 31. 10. 2018 uplynula subjektivní lhůta pro možnost postihu žalobkyně okamžitým zrušením pracovního poměru. Příčinu jednání zaměstnavatele v podobě OZPP spatřuje žalobkyně ve vzájemných rozporech mezi ní a pozdější ředitelkou Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice]. Ještě po zahájení tohoto sporu probíhala jednání o narovnání se zřizovatelem Školy (žalovaným městem), která byla na nejvyšším stupni pravděpodobné úspěšnosti, avšak žalovaný z jednání ustoupil s tím, že rozhodnutí nechává na soudu. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Sice zpočátku připouštěl, že v prvním skutku nelze spatřovat porušení předpisů o účetnictví, protože nešlo o běžné provedení řádné inventarizace, a sám vyhodnotil, že v tomto směru je důvod okamžitého zrušení pracovního poměru vůči žalobkyni neadresný. V závěru řízení však měl za to, že všechny tři skutky vymezené v OZPP představují pro OZPP dostatečně intenzivní jednání zaměstnankyně (žalobkyně), vedoucí ve svých důsledcích k podstatné ztrátě důvěry ze strany zaměstnavatele vůči žalobkyni. Ačkoli nešlo o přímý útok na majetek zaměstnavatele, přesto při takové ztrátě důvěry nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále – i jen po dobu běhu výpovědní lhůty (byla-li by dána místo OZPP) – zaměstnával; přitom odkázal na mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 991/2019. Žalovaný vyzdvihl rozpory, které se objevily jednak mezi vícerými skutkovými tvrzeními žalobkyně, případně mezi nimi a její účastnickou výpovědí, a to jak ohledně tzv. inventury k 31. 8. 2017 (v žalobě uváděno provedení dokladové inventury, následně tvrzeno, že inventura vůbec neproběhla a že žalobkyně o tom ředitelku [celé jméno vedlejší účastnice] informovala, dále, že existovaly seznamy, kde byly věci při inventuře odškrtávány), tak k okolnostem podpisu připojeného žalobkyní k textu sepsanému ředitelkou [celé jméno vedlejší účastnice] dne 19. 3. 2018 (původní popření přítomnosti zástupce ředitelky [příjmení], později připouštění faktu jeho přítomnosti). Zároveň žalovaný zdůraznil, že je třeba přihlédnout k širším okolnostem, kdy ve Škole došlo k výměně ředitelky, byly zde neshody, již před výměnou probíhaly inspekce, o školu se zajímala Policie ČR [ulice] ředitelka [celé jméno vedlejší účastnice] se snažila dát situaci do pořádku, dohledával se majetek, přičemž nová ředitelka se mohla opřít právě o posledně provedenou inventuru, o níž však (po zjištění jejího neprovedení dalšími členkami inventurní komise – v řízení slyšenými svědkyněmi [příjmení] a [příjmení]) žalobkyně ředitelce nepravdivě tvrdila údaje uvedené v OZPP a toto tvrzení podepsala v prohlášení z 19. 3. 2018. Dále žalobkyně jako pedagog neměla přistupovat na riziko hrozící žákyni při ostříhání, natož žákyni s mentálním postižením, která se v minulosti vůči stříhání vlasů dokonce vzpouzela, ostříhání nebylo provedeno se souhlasem rodičů, rodičům se výsledek nelíbil; následná omluva žalobkyně vůči rodičům nemůže omluvit její faktické jednání. Předchozí ostříhání bylo prokázáno pouze v jednom případě, nešlo tak o nic standardního. Konečně žalovaný zmínil, že u žalobkyně se nejednalo o ojedinělé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Již dříve obdržela vytýkací dopisy. 3. Vedlejší účastnice na straně žalované (ředitelka pověřená řízením školy v době dání OZPP žalobkyni) rovněž navrhla zamítnutí žaloby. Měla za to, že žalobkyně se každopádně dopustila jednání v podobě lhaní o provedení inventarizace a kontroly majetku – ať už podpisem inventurních soupisů z 31. 7. 2018, jestliže neproběhlo faktické zjišťování všeho majetku, a následným opakovaným upozorňováním vedení Školy (v měsících listopad, prosinec 2017 a leden až březen 2018), že veškerý majetek na inventurním seznamu z 31. 8. 2017 byl před nástupcem vedlejší účastnice jako ředitelky fyzicky ve Škole přítomen – tak podpisem prohlášení z 19. 3. 2018. Žalobkyně prováděla ve Škole inventury od roku 2006, byla předsedkyní dílčích komisí, dobře znala příslušné postupy, není tak rozhodné, zda skutečně k inventuře s datem 31. 8. 2017 byla úkolována toliko ústně tehdejší ředitelkou. K pod