6 C 145/2021-32 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt specifikovaný ve výroku tohoto rozsudku. Tvrdil, že je vlastníkem předmětné nemovitosti [adresa] v obci a k. ú. [obec] a žalovaný uzavřel s jeho souhlasem podnájemní smlouvu s nájemcem [jméno] [příjmení] týkající se předmětného bytu [číslo] v nemovitosti [adresa], a to na dobu určitou do 31. 12. 2020. Po uplynutí této sjednané doby již žalovaný žádným právním titulem k užívání nemovitosti nedisponuje. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě se nevyjádřil. 3. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví [číslo] vedeným pro [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je dům [adresa]. Jako nabývací titul je ve výpisu uvedena kupní smlouva ze dne 1. 4. 2020 s právními účinky zápisu ke dni 6. 4. 2020. 4. Podnájemní smlouvou ze dne [datum] je doloženo, že se žalobce jako pronajímatel, [jméno] [příjmení] jako nájemce a žalovaný jako pronajímatel dohodli na tom, že pronajímatel přenechává byt [číslo] v 2. NP domu [adresa] v [obec] nájemci k užívání a souhlasí s poskytnutím bytu podnájemci do užívání. Podnájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2020. 5. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. 6. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti. S jeho souhlasem byla platně uzavřena podnájemní smlouva, na základě které byl žalovaný jako podnájemce oprávněn užívat prostory v domě [adresa]. Uplynutím doby, na kterou byla podnájemní smlouva uzavřena, tj. do 31. 12. 2020, zaniklo žalovanému oprávnění předmětnou věc užívat. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a netvrdil žádné skutečnosti, by ho opravňovaly k užívání předmětných nemovitostí i po 31. 12. 2020. Soud proto žalobě vyhověl, neboť žalovaný neprávem zadržuje nemovitou věc ve vlastnictví žalobce, který je po skončení podnájemního vztahu mezi nájemcem a podnájemcem aktivně legitimován k žalobě na vyklizení. K tomu srov. např. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 687/05, podle kterého má vlastník aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na vyklizení bytu vůči neoprávněnému uživateli, byť k tomuto bytu svědčí právo nájmu jiné osobě a tato osoba by se též mohla domáhat jeho vyklizení. Vydáním věci podle § 1040 odst. 1 o. z. je v případě nemovitosti přitom nutno chápat její vyklizení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný a ačkoliv nedoložil předžalobní výzvu ke splnění žalované povinnosti, přiznal mu soud právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť žalovaný nemovitost nevyklidil ani po doručení žaloby a odeslání výzvy se proto jeví jako zjevně bezúčelné. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 506/2015 ze dne 30. 3. 2015, podle kterého je při rozhodování o nákladech řízení nutno přihlédnout i k chování žalovaného po obdržení žaloby a k účelnosti takové výzvy. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby - § 7 bod 4., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 756 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 9 356 Kč. Žalovaný je povinen nahradit tyto náklady žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odměnu za změnu žaloby soud žalobci nepřiznal, neboť se nejedná o úkon, který vyvstal v důsledku procesní obrany žalovaného, ale jde o upřesnění žalobního návrhu, který měl žalobce učinit perfektní již při podání žaloby. 9. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016, je žaloba podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, žalobou vindikační; jedná se o žalobu vlastníka věci na vydání a odevzdání věci proti tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje, která se u nemovitosti realizuje žalobním petitem na její vyklizení. Pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí se vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Tento závěr byl aprobován rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2305/19. Protože údaj o hodnotě předmětné nemovitosti nelze z obsahu spisu dovodit, postupoval soud podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. 10. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.